I use keys instead. I just put the key in the key hole and turn it right or left (this depends on a side, where the lock is). It’s not logical. The handle has it’s purpose. And I ignore it.

I ignore purpose of so many things. I’m so ignorant.

The reason, I’m writing about handles, is that, it’s friday night again. And when it’s friday night, I’m all alone. Not really alone… there’s always my old friend, who makes me write this bullcrap, but… you know… she’s not kinda verbose :). Do you know her? Well, I’ll give a puzzle:

She has a beautiful shape. But no woman wants such shape.
She has a beautiful colour. But no woman wants such one.
She has beautiful taste. But no woman wants to taste like it.
Despite she kisses so bitter, her kisses can disarm my kind so fast.

I want to reach out and touch the flame.

My english teacher admired me, last lesson. She wrote „excellent“ under my translation and claimed me to be one of two people in the whole STM group, who are actually able to construct all kinds of questions without a single mistake. But dude, I really suck at UNIX bash scripting. I got 5,5 of 10 points in the last test and the one we took today is going to be a disaster. I’m a skilled programmer, but this is a real shit. UNIX itselft is one big unworthy shit and it should be banned. All UNIX servers should be replaced by IIS and all UNIX users should be shot, damned. Fuck sake.

I really enjoy Math, queen of the sciences. She’s wonderful.
She can help you understand the world without leaving a single sheet of paper.
And I think Math is a very close relative to the Philosophy.

But it’s still nothing compared to the Irish language.
When I pronounce an Irish word… God, there’s nothing I can compare it to.
Maybe something like pronouncing english word in strict RP :)!!!

Yeah, something like letting uisce beatha surround your toungue, frail your lips, frail your look, frail your mind, frail your heart.

Slán go fóill,
sincerely plastered and sincerely yours,
Michael

Došel jsem do fáze, kdy jsem se hrou spokojen, tedy nabízím její alfa verzi k testování a ke hraní :).
Upozorňuji, že hra běží v textovém režimu (v konzoli). K jejímu spuštění použijte přiložené exekuční skripty pro cmd a pro Powershell 1. Jste-li majitel Powershellu, musíte nejprve nastavit „set-executionpolicy remotesigned“.

Download: RAR

Co taková věc dokáže?

V prvé řadě si zahrajete Texas Hold’em proti jednomu počítači. Vzhledem k tomu, že počítač jako umělá inteligence je reprezentován objektem (všechno je reprezentováno objektem), dalo by se jich implementovat víc, ale ne v textovém režimu. Už pro řízení hry mano a mano je zapotřebí ukrutná smyčka smrti o tisících vnořených podsmyček a miliónu příznaků. Dokončit takovou smyčku bylo na celé hře nejtěžší, proto se brzy naučím pracovat se Swingem a celá hra bude event-handled. Až potom bude možno hrát proti n počítačům.

Když už jsme u umělé inteligence, ta moje je velmi rovnocenný soupeř. Potom, co jsem ji naposledy vylepšil už nejsem schopen vyhrát během chvilky. Vlastně se mi to během testování nikdy nepovedlo. Chce to hodně času… počítač vás rozhodně nenechá vyhrát jen tak.
UI je založena na pseudonáhodě – čili podle poměrů určitých konstant a náhodných čísel se například rozhoduje, jestli si v tomto kole zablafuje nebo jestli raisne sázku.

Co se týče pravidel, nejsou implementovány Blindy (což pro jednoho protivníka smysl nemá) a není implementován All In. All In by znamenal zvětšení smyčky smrti minimálně o polovinu (přidání úplně nového herního stavu, kdy jsou karty protivníka na stole), takže snad až někdy v grafické verzi, kterou chystám na příští semestr, společně se síťovou hrou několika hráčů.

Dále můžete nastavit některé ty opšns, vyhodnotit libovolnou kombinaci nebo se podívat na Pokerové kombinace společně s pravděpodobností a matematickým vyjádřením kombinačními čísly.

Kdyby někdo našel bug, do komentářů, prosím :).

Pozn.: Aktuální verze kódu má přibližně 3500 řádků. Je od nás požadováno 250.

You’re probably not hearing those words from me for the last time.
I heard Glen saying it.

Only a nut can practise his english presentation for next week in a bathroom. I bet, next time, I’ll try it under water.

Takové psaní v angličtině ve skutečnosti odrazuje spoustu lidí od čtení. Někteří mě na to dokonce již stylově upozornili nad sklenkou Budvaru :). Ale co se dá dělat. Čeština zní moc určitě, moc popisně, a jiný jazyk už neumím. Možná céčko. A javu. No tak jo… zkusíme to v javě?

package fuck_sake
class Main
{
public static void main(string[] args)
{
String me=“";
scanner sc = new java.util.Scanner(System.in);
System.out.println(“Je to trochu lepší?“);
me = sc.nextLine();
}
}

Psát články v javě asi taky nebude čtenářsky a zároveň autorsky atraktivní. Počítadlo tu nemám a nikdy ho sem nedám. Vždycky jsem překvapen, co za člověka si něco odsud přečte a potom mi to někde nenápadně předhodí.

Jestli to čtete, poslal vám Kenneth úkol? Mně nic nedošlo a to jsem se díval i do spamu. Fuck sake.

Alone and tired on campus, drinking fuisce with red bull, refreshing facebook. A poetry of a slightly different CTU student.

His dear went home, his mind did so with third glass of his golden friend. His heart is torn into one signle piece and so fucking satisfied.

He thinks, he loves Prague. He always loved just to walk or drive around the places, he doesn’t know and watch. Watch buildings, watch trees, watch people, count pilons, dream… And Prague is a big place. A place, he doesn’t know.

When he last visited Náměstí Jana Palacha at night, he had to stay by the bridge for a while and admire the beauty of Hradčany. It was raining that night. Nights are wonderful. You can’t see things and things can’t see you. You know, that they’re here, but they don’t. And when they don’t know, you’re there, they’re acting naturally. So do people.

Than he had to leave the river in all her beauty and go to a nearby building, where he had something to do. It was a very old building. Old and grand. The philosophic faculty. What a CTU student like me could want in such institution? Be that, as it may, he was excited. And that excitement lasted for whole a night.

Although he loves his town, there’s something on Prague, that not a place he’s been in ever had. He doesn’t know and, all a plastered, he hopes someone to tell him. Perhaps absinthe fairy? Oh, he doesn’t drink this stuff anymore.

That reminds him of a movie, he’s been on yesterday. And he…

God damned… I think… no.
Well it’s seems to me, that I’m not able to write one more senseful sentence. Good night, people of Earth and cheers. Let’s turn the last glass into a void and…

damned I should wash up.

Dnes jsem konečně poprvé zavítal na kurz Irštiny FF UK.
A jsem nadšen.

Náš učitel se jmenuje Ken Ó Donnchú a je o rok starší než já. Podle jména a toho, že se o Irech vyjadřuje jako o nás, soudím, že ten šílený přízvuk je Irský :). Irský přízvuk má být jeden z nejsrozumitelnějších, takže soudím, že je odněkud ze severu, z Ulsteru. Četli byste up jako [op] s důrazem na hlásku [o] :)?

Každopádně po pár minutách jsem se sladil a už jsem chytal každé slovo.
Ani nevíte, jak moc jsem si užíval, že celá výuka probíhala v angličtině. Chvíli vstřebáváte prostředí a potom úplně zapomenete, že posloucháte a reagujete v angličtině a vnímáte pouze informace a symboly.

Mít cizí jazyk na bázi cizího jazyka se může jevit jako masochismus, ale věřte, je to úžasné.

Zapomenutá úroda kukuřice marně čeká na sklizeň, odmítaje si připustit, že její listy už hnědnou, padají, umírají, a jako takové už nemají hodnotu. Její semena nevyklíčí, vzali jim tu schopnost… pouze zetlí ve svých malých hrobech, kterých bude za pár měsíců na poli nespočet. Potom přijde jiná kukuřice a jiná úroda, jiná semena a jiné konce. Nikdo si nepovšimne předchozích osudů, které nevyšly a nikdo nevzpomene na jejich památku, nepostaví kříž, protože semena nemají náboženství. Když se ztratí náboženství, vezme s sebou postupně i všechny věci, které pomáhalo zbudovat.

Někdy vám dokáže udělat hroznou radost i úsměv, který se přes noc sám utvořil v čajové svíčce, aby vás mohl ráno přivítat.

, ale vzal jsem si do kolejní postele notebook, svou milenku, a ťukám na ní skromný noční text.

Všude kolem je tma.
Jen nepřirozené bělavé světlo displaye ozařuje malou část pokoje. Stěnu. Dveře. Postel. A tu nejmenší část pokoje – mě. Někdy mám pocit, že mezi mnou a okolím existuje průhledná bariéra, přese kterou se na mě lidé dívají, ale nikdy skrz ni neprojdou. Ani se jí nedotknou, prostě cítí, že tam je. Někdy se neudržím a člověka před ní stojícího vtáhnu dovnitř, ale většinou ne, protože mám pocit, že ho tím obtěžuji.

Je chyba ve mně nebo v lidech?
Dobrou noc.

Sedím takhle vedle posluchárny, ve které mám zrovna být a poslouchat jakéhosi trolla jak mi vykládá to, co jsem se učil v patnácti letech, napíchnutý na wifinu a došla mi poděbradka.

Co má člověk dělat ve chvíli, kdy mu došla poděbradka, pomineme-li fakt, že si ji vůbec neměl kupovat z důvodu sporné kvality tohoto nápoje? Předpokládáme-li, že onen člověk jsem já, měl by se radovat z toho, že ho dneska naučili der…. kam jde? Ta zrzavá slečna. Máme na oboru slečnové kvantum, které je rovno zhruba dvaceti. Z toho dvě jsou velmi nehodné, jedna agresivní a zbytek se ještě neodhalil. Stále čekám, … už jde zpátky…, že si ke mně na přednášce nějaká přisedne a zapřede se mnou velice přínosný rozhovor, avšak se tak stále nestalo. Potřebuji si totiž nutně popovídat s někým novým. A ten nový nemůže být muž (v tomto případě spíše hoch), protože v tomto oboru s nimi nenajdu společnou řeč, co se týče profesionální stránky, o těch ostatních nemluvě. Buď se jedná o geeka, nebo o čerstvé předškolňáče, nedávno odpojené od své kojné. Pakliže se ho na něco zeptám a on odpoví: „Tyvole, úplně nejvíc!“ Vím, že jsem skončil. Slečny se takto většinou nechovají, protože jsou i v tomto věku napřed.

Zpátky k původní otázce, co s tou poděbradkou. Náhodný element (průchod spolužačky) nijak nedokázal ovlivnit prázdnotu, která lahev naplňuje, pouze spotřeboval čas. Máme na úspěšné vyřešení problému zhruba půl hodiny. Po půl hodině si najdu místo v jedné z dolních řad (abych nebyl rušen panem „No tohle přesně jsem programoval!“ – jen počkejte, až zjistím, jak se jmenuje) a poslechnu si přednášku pana Olšáka o maticích. Pak pojedu na Strahov, půjčím Tounymu nabíječku a možná půjdu na jedno.

To se dostáváme k dennímu cyklu FEL Strahováka. Ten vypadá zatím asi takto:

1. Vstane v šest hodin a řekne si, že na UOS a ELI nemusí, protože to umí a jde spát.
2. Vstane v jedenáct hodin a připojí se na facebook.
3. Ve dvanáct hodin si udělá oběd, protože se mu nechce ven.
4. Ve dvanáct třicet zjistí, že má ještě hlad a udělá si snídani.
5. Do třinácti třiceti bloumá internetem.
6. Ve třináct třicet se obleče, jde si vyčistit zuby, zabalí laptop a jde na autobus.
7. Přijde do posluchárny, pustí laptop a bloumá po internetu.
8. Když vejde vyučující, podívá se kdo to je a buď zabalí laptop a pozorně poslouchá nebo hlavu opět skloní.
9. Tak pokračuje až do půl osmé, potom jde na zastávku, stoupne si na pátou část obrubníku tak, aby mu autobus otevřel dveře přímo před nosem.
10. Přijde domů, vybalí laptop a dělá to samé, co celý den.
11. K jedenácti se jde umýt a pak stráví u laptopu další půl hodinu zíráním, jak na facebooku přibývají posty.
12. Jde spát. Vstane a cyklus opakuje.

Toto byla prosím velmi odlehčená verze BASIC. Když má FEL Strahovák dívku, jako já (tedy ne v tom smyslu, že bych byl dívka… no, i když… ale čert to vem), pak tento základní program rozšiřuje o takové položky, které v praxi znamenají, že doopravdy žije. He has some life. Some life je něco, co polovina STM spolužáků postrádá.

Takové položky jsou například… konverzace, smích, fyzická aktivita – tenis, běhání, diskuse nad matematikou (velice oblíbená! bez legrace!), návštěvy kulturních zařízení, společná příprava jídla. Takové zázemí, které dělá i ze sebehorší situace příjemné zázemí. Když má FEL Strahovák dívku, je mu naprosto jedno, jestli pojede v pátek domů nebo ne, když s ním bude, protože domov, co má doma, je podmnožina domova, který cítí prostřednictívm jí.

Jak se tak dívám, lahev poděbradky je stále prázdná. Má sice hezký nový design, ale stále je to jen obal. Úvaha nad denním rytmem problém nevyřešila. Co jiného se ještě dá dělat na lavičce před učebnou… hmm, let’s see…

Nic mě nenapadá. Inu, příště.
Do komentářů napište, jak byste řešili problém s prázdnou lahví.

O filmu jsem slyšel už na základní škole, kde mi kamarád, fanaticky zblázněný do nacistického německa, popisoval, jak se jakýsi nacistický důstojník ráno rozcvičuje střelbou do židů za plotem koncentračního tábora.

Po deseti letech sedím v pátek na posteli ve svém kolejním apartmánu a přemítám o tom, jaký film si pustím. Po prohrabání imdb se mi vrací vzpomínka na spolužáka ze ZŠ a volba padá právě na Schindlerův seznam, od kterého očekávám klasický válečný film bez hlubší pointy, avšak po třech čtvrtinách filmu odcházím do školy tak rozhozený a zamyšlený, jako už dlouho ne, jestli vůbec kdy.

Scény z filmu si v hlavě přehrávám stále dokola a dokola, a i když se pokouším myslet na jiné věci, vracím se k filmu. Jaký měl asi pocit mladý židovský muž, když nesl svou nemocnou ženu na rameni do nejbližšího stavení a příslušník ss jí v této pozici střelil do hlavy? Žena klesla muži do klína a na jeho oblečení mu z rány v její hlavě crčela fontána krve. Co asi prožíval? Co kdybych to byl já a nesl svoji ženu? Co bych potom dělal? Takové a mnohé další představy mne pronásledovaly téměř dva dny a jejich stopa je velice zřetelná.

Člověku potom začnou docházet souvislosti, zlé souvislosti a uvědomí si, jak strašně lidé zapomněli. Proč existuje neonacismus? Lidé, kteří se tak nazývají, schvalují holocaust a potkáte-li nějakého na ulici, teoreticky by na vás mohl zopakovat onu scénu z filmu, kdyby mohl. Díváte se na něj jako na normálního člověka a přitom by vám vaši ženu bezproblému zastřelil v náručí. Já vím, že za neonacistu se v mnoha případech označuje pouhý idiot, který se hloupý již narodil, ale i tak musí chápat dopad tak primitivního činu, jako je vražda a neonacisté tedy schvalováním holocaustu schvalují bezdůvodnou vraždu člověka. Neměli by být považování za lidské bytosti schopné cítit.

Souvislosti plynoucí z tohoto filmu se vztahují na veškeré zločiny proti lidskosti, a že jich je stále požehnaně. Občas lituji, že lidé nemají dědičnou paměť, protože generace zapomínají a je téměř jisté, že jednou zapomenou úplně a minulost se bude opakovat. Vždy se najde člověk, který zapomněl a za jistých okolností by vám bezproblému zastřelil ženu v náručí. Jdete po ulici a nepoznáte to na něm.

Když na konci filmu Oskar Schindler plakal, protože si uvědomil, o kolik víc lidí mohl zachránit, když se podíval na svůj zlatý odznak s hákovým křížem a uvědomil si, že ho mohl vyměnit za dva lidské životy, plakal jsem s ním. U filmu jsem ještě nikdy necítil s hlavní postavou takový soucit. Uvědomil jsem si, že důvodem ke smutku není zlo, nýbrž tak málo dobra v onom zlu. Cosi se ve mně hnulo a já jsem odešel jiný.