to be hidden by the city light.

Dovolte, abych vás ušetřil námahy a odpověděl za vás na několik otázek, které si právě teď pokládáte. Já vím, co jsem napsal; ale tohle je něco jiného; prostě jiného; tím křížkem vpravo nahoře.

Zjistil jsem, že se nedokážu projevovat pouze za pomoci facebooku a občasného dialogu s hlasatelem večerních zpráv. Za diskutování pod zprávami jsem již několikrát dostal ban a svůj názor si pouze myslet mě neuspokojuje. Statusy na facebooku nabývaly na velikosti a dospěly do fáze, kdy již nabývat na velikosti nemohly, a tak se ve mně hromadily a hromadily. Když se v člověku hromadí příliš mnoho veřejně nevyřčených názorů, může dostat minimálně žaludeční vředy, maximálně svěrací kazajku, a proto nastal čas upustit kohoutek… i když voda poteče rovnou do septiku a nikdo se s ní neosvěží.

Blog, který jsem si vedl velmi dlouho, je již definitivně smazán, leč existuje PDF dokument, který obsahuje všechny články a komentáře přehledně seřazeny do kapitol. Pokud byste si ho chtěli stáhnout, vytisknout a polepit si s ním stěny vašeho oblíbeného pokoje, pak je k dispozici zde. K jakémukoli jinému účelu k dispozici není.

Tyto stránky nejsou blogem. Označení blog se mi nelíbí a místo něj dávam přednost poněkud kompaktnějšímu označení, totiž žádnému. Vpodstatě to zde funguje stejně jako na blogu – články přibývají, komentáře jsou dovoleny a často jsou jedinou motivací k dalšímu psaní (takže vás prosím, pište komentáře, i když vám je budu neustále mazat), RSS zdroj je připraven vám denně servírovat čerstvý stuff z oblastí, které znáte ze zpráv a z oblastí, které vám byly dosud cizí a pravděpodobně stále budou.

Pro ty, kteří jsou selektivně barvoslepí a vidí černou jako bílou a nějakým způsobem tuto větu přečetli, se představím, jsem Michael Flannery.