mě naplňuje.

Včera a dneska jsem se učil na písemku z Úvodu do operačních systémů… a dneska jsem ji dal za plný počet. Předmět, se kterým jsem doposud válčil tak získal svoje kouzlo. Každá věc tak učiní, když si ji podmaním.
A když nás cvičící zasvěcoval do skriptování pod bashem… mobilizoval jsem všechny neurony a hltal zářivá klíčová slova objevující se jedno podruhém v mém JOE. I pochopil jsem, že sem patřím.

Z algoritmizace mám v půlce semestru šestnáct bodů… z deseti potřebných. Nakonci budu mít pravděpodobně bodů teoreticky na dva zápočty :). Baví mě v šest večer si sednout k počítači a sázet kód až do půlnoci, java nejava, a potom spokojeně odejít spát.

Matematika se stala skoro mým koníčkem. Nikdy jsem netušil, že derivování, integrování, vyšetřování nebo aproximace funkcí toho v sobě může skrývat tolik o podstatě světa. A co teprve věci, o kterých ještě nevím… věci, které na mě čekají v dobrovolné matematice 2 a dále.

Lineární algebra je jako klíč, který zapadá do spousty zámků a dokážete s ním jednoduše odemknout mnoho dveří, pod kterými jste se kdysi museli podkopávat. Je to jediný předmět, který mě dokáže vypnout… tj. dostat do stavu, kdy nechápu a mozek odmítá přijímat další informace.

A v pátek na pinčesu vždycky nachvíli na všechno zapomenu a pořádně si zamlátím do toho malého bílého sféromaku.