Jak to bylo s Y01ALG?
Comments(16)
Článek obsahuje množství překlepů, tak mě na ně, prosím, neupozorňujte :).
I přestože se chystám na konci zkouškového období udělat patřičné a mezi blogery téměř klasické zhodnocení semestru, zápočtů a zkoušek, Úvod do algebry si zaslouží vlastní článek, protože, jak pravil klasik Smonty: „Větší zlo už nás nepotká.“
Pověst tohoto předmětu ho dalece předchází. Zkazky mluví o tom, že ač je to předmět nenápadný a požadavky na studenta v semestru jsou minimální, zkoušku úspěšně složí pouze méně než polovina studentů prvního ročníku programu STM. Tak v čem je tedy zakopaný pes? Pes je zakopaný, a to velmi hluboko pod zemí, zde. Je to abstraktní teoretická disciplína, která se dá využít v mnoha nejen technických oblastech a oborech. Zabývá se vektory, množinami, jejich shluky, kombinacemi, závislostmi a dalšími vlastnostmi. Problém je v tom, že vektory, a tedy ani žádné jeho nadstavby (matice) či vlastnosti, nejsou konkrétní, resp. konkrétně aplikovatelné na jednu oblast a tudíž jsou těžko představitelné. Lehce si představíte například vektory přímek v trojrozměrném prostoru, jejich lineární obal (čili veškerý náš hmotný svět) a konečné množiny z tohoto prostoru. Jak si ale představíte vektory prostoru dimenze 5? Jak si představíte jejich součet? Já jsem to například řešil tak, že jsem si všechno „převáděl“ do prostoru R na třetí. Ani to ovšem někdy nepomáhá. Absolutně si již nedovedu představit, na co bych mohl aplikovat matici. Maximálně jako nějaký transformační předpis pro nějaký vektor (změna orientace, velikosti přímky), ale to zdaleka nepokrývá všechny oblasti práce s maticemi. Co třeba takový determinant? Co taková vlastní čísla? To už se na přímkách představit nedá. O zobrazení se nebavím už vůbec.
Když jsem jednoho večera počítal motýly na přebalu žlutých skript (je jich 49), zamýšlel jsem se nad tím, kolik zoufalých studentů už je asi počítalo. Samotná skripta jsem souvisle přečetl celkem 4x, otevřel jsem je nespočetně mnohokrát. Hodiny, které jsem strávil čtením, učením a chápáním algebry nedokážu vyjádřit ani odhadem. Jen zpracovávání devadesáti teoretických otázek ke zkoušce mi zabralo dva víkendy (s přestávkami na jídlo a na spaní).
V prosinci jsem si naivně myslel, že mi stačí týden učení a budu schopen dát alespoň Éčko. Ano, Éčko, je pro většinu lidí v Algebře úspěchem. Přihlásil jsem se tedy na předtermín a poslední týden (kdy jsem si prakticky jenom chodil pro zápočty) jsem se pilně učil. Zkouška se konala 22.12. (ano, opravdo mi to za to stálo) a tak jsem ještě v Pondělí 21. jel večer do Prahy. Ráno jsem s neurčitým pocitem vyrazil do školy již hodinu předem a stalo se tak, že jsem vlezl do přednáškové učebny s jinou skupinou lidí, ačkoli vedenou panem doktorem Olšákem. Vevnitř jsem zjistil, že jsem se dostal mezi bídné duše, které napsaly semestrální test na méně než 7 bodů a tento opravovali. Pan Olšák mi ale dovolil v učebně sedět a připravovat se. Čím více se blížila hodina H, tím více přicházelo do učebny bludných duší, které byly vyhazovány zpět na chodbu. Jedny chtěly psát předtermín z „analýzy“ (tak se jmenuje Matematika 1 v nově akreditovaných oborech) a druhé byly moje souputnice. Když po pár minutách konečně začala naše písemka, otočil jsem papír a s radostí jsem shledal, že bych to mohl dát.
V první části (4 otázky po 5 bodech) šlo o klasický test typu výběru možností z a, b, c, d, e. Paradoxně je to ale nejhorší část ze všech. Odpovědi jsou totiž volené velice šikovně tak, aby každá alespoň trochu odpovídala otázce. Pokud člověk neměl naprosto dokonale nastudovanou teorii, nemohl dát všechny otázky. Tím horší je systém hodnocení této části. Totiž, pokud odpovíte dobře, získáte pět bodů, pokud neodpovíde, získáte nula bodů, ale pokud odpovíte špatně, ztrácíte dva body. Neuvědomil jsem, jak nebezpečné je v této části psát výsledek, kterým si nejste úplně jistě a na všechno jsem odpověděl tak, jak jsem tušil.
Druhá část byla důkaz. Jelikož jsem se týden v důkazech doslova válel (a díky tomu značně prozřel a pochopil, co jak a proč funguje), nebyl pro mě problém tento během dvou minut sepsat.
Poslední část byl značně rozsáhlý příklad. Byla dána rozšířená matice nehomogenní soustavy s parametrem a úkolem bylo řešit soustavu pro všechny parametry v R. Příklad jsem špatně pochopil a začal jsem soustavu běžně řešit. Také jsem ji vyřešil, a to zcela správně.
Protože bylo kolem oběda, výsledky měly být známy až za dvě a půl hodiny. Zašli jsme se spolužáky do Modré mensy, kde jsem si dal starokomunistické jídlo za velmi kapitalistickou cenu (kuřecí plátek s hruškou a sýrem za 60 korun! Zlatá Strahovská mensa!) a následně jsme se vydali okupovat jednu z počítačových učeben. Nebylo do čeho píchnout a já se cítil jako v čekárně u zubaře. Tento pocit je zvlášť citelný, pokud si nejste jisti, jak dobře nebo špatně jste písemku napsali. Poslední půlhodina čekání byla v duchu počítání motýlů (byli zde zastánci 49 motýlů i 50 motýlů). Naše prohlubující se šílenství ukončil až pan doktor Olšák, který nás vpustil do učebny. Přál jsem si více, jak 31 bodů, protože potom bych se mohl zůčastnit ústní zkoušky a pokusit se získat dalších 10 na Ečko. Jak jsem byl otřesen, když jsem zjistil, že bodů mám pouze 27. Důkaz jsem měl za krásných 18/20, zkažený příklad pouze za 7/20 (bylo potřeba spočítat determinant a na základě toho určit další dvě možná řešení) a, co mě zarazilo nejvíce, minus 1 bod z 20 za první část. Stačilo mi pouze odpustit si tipovačku a prošel bych. Jak jsem byl na sebe naštvaný, to si nedokážete představit.
Dlouho, předlouho jsem se zbavoval neuvěřitelného stresu, který na mě v ten okamžik padl. Neposlechl jsem si řešení a odebral se do svých komnat na Strahově, sbalil jsem se a odjel domů. Komukoli jsem pak řekl, že jsem to nedal, považoval moje slova za vtip. Jak moje sestra, tak třeba Touny. Vtip to však nebyl. Zařekl jsem se, že až do Štěpána se na Algebru ani nepodívám a nebudu na ni myslet. Nebylo to však možné. Jakmile jsem ulehl do postele, okamžitě jsem začal myslet na nepovedenou zkoušku. Nemohl jsem spát :). Nakonec jsem však stres odboural (jsem přeci ještě nějaký psycholog) a Vánoce, které jsem následně prožil, byly jedny z nejpovedenějších Vánoc poslední doby.
Po Vánocích jsem, obdařen holícím strojkem (konečně!) a externí zvukovou kartou (konečně! Víte vy vůbec, jaké šmejdy jsou Conexanty dodávané se stroji Lenovo?) vlezl do kokosu (jak jsem plynule začal říkat KOSu) a příhlásil si termín z Algebry hned na první den po prázdninách. Následující dny jsem ještě jel na pár dnů za rodiči své milé, abych oslavil Vánoce i s nimi, načež jsem se ponořil do Žlutých skript a jal se je opět číst dokola a dokola. Abych se z hraní nezbláznil, stáhl jsem si Half-Life 2: Episode 2 a prokládal jsem učení hraním (jen tak se lze ze soustavného učení nezbláznit). Bohužel jsem ale hru dohrál rychleji, než jsem předpokládal (viz druhý předchozí článek) a tak jsem si stáhl ještě Borderlands (excelentní zábava!), které hraji dodnes.
V Neděli jsme se pak večer s Luckou vydali do Prahy (dělala mi během celého následujícího dobrodružství doprovod, což mi moc pomohlo a začež jí děkuji). Neustále jsem opakoval, že to nedám. Uvědomil jsem si totiž, že se mi v minulém testu docela strefil do otázek a podruhé už by to tak být nemuselo. Ale co jsem mohl dělat. Vyspal jsem se, ráno jsem si udělal znamenitý (a také velmi drahý) bílý čaj a odebral se do posluchárny 309 (který mi v násleudjícím zkouškovém přinesla jen štěstí, ale o tom jindy). Pan Hroch nám rozdal zadání a já v duchu zajásal, protože se mi opět jevilo jednoduché. V první části jsem označil dvě odpovědi, které jsem věděl celkem jistě, v druhé části jsem vysekl poměrně složitý důkaz (Proč M je lineárním podprostorem právě tehdy, když <M> = M) a ve třetí části byla opět rozšířená matice soustavy s podobným zadáním. Neptejte se mě proč, udělal jsem naprosto stejnou chybu jako v minulém termínu (vyřešil jsem soustavu, ale další dvě řešení počítaná determinantem jsem už nedělal – místo toho jsem se rozhlížel po třídě a chrochtal si, jak moc dobře jsem to napsal). Skutečnost, že jsem ten determinant měl dopočítat jsem si uvědomil v momentě, kdy jsem vyšel ze dveří.
Potom mám okno. Pamatuji si až, že jsem vcházel do posluchárny 209, kde se rozdávaly opravené písemky. Byl jsem zřejmě jediný blázen, který tam byl už podruhé, takže lidé okole mě se hemžili malými počty bodů. Ten měl 3 body, ten 4, ten 17, ten 10. Ale, co bylo důležité, že já jsem měl 37 :). Prvná část za 10/20 tak, jak jsem chtěl, druhá část za 20/20, což jsem taky chtěl a poslední příklad opět za 7/20. Měl jsem radost, protože už jsem potřeboval získat jen 4 body z 20 na ústní zkoušce a byl jsem si jistý, že to nějak umlátím. Lidé kolem mě se se smutnými výrazy ve tváři zvedali a já jim s radostí (s velkou radostí a pýchou) uhybal. Úspěšných jedinců v posluchárně zůstalo poskrovnu. Někteří si nechali zapsat svých pět švestek a odešli, díky čemuž nás tam zůstalo ještě míň. Vyhnali nás ven a zpět nás brali po jednom. Tu vyšel ze dvěří šťastný jedinec a tu úplně rudý a zpocený spolužák, který se stěžoval, že ho pan Hroch dvacet minut mučil se souřadnicemi a následně ho vyhodil. Od té doby jsem věděl, že k panu Hrochovi na ústní nechci. Ideálně jsem chtěl jít k doktoru Olšákovi (protože je to přeci jenom čest být zkoušen tak výborným člověkem).
Když pan Olšák vyšel ze dveří, naběhli k němu 3 lidé. Jednoho vzal hned a já jsem si s druhým uchazečem střihnul. Vyhrál jsem, jak jinak :) – papír papír, nůžky papír. Sedl jsem si do lavice dostal jsem otázku – proč množina všech řešení homogenní soustavy tvoří lineární podporstor? Napsal jsem, vysvětlil jsem a dostal jsem druhou, poslední a životně důležitou otázku. Proč přítomnost nulového vektoru ve skupině vektorů zaručuji lineární závislost této? A v tu chvíli jsem již věděl, že jsem Algebru pokořil :)! Je to totiž nejlehčí důkaz ze všech, které jsme měli umět.
Dostal jsem svoje E a šťasně jsem odešel.
Hodně lidí však na svoje vytoužené E nedosáhlo. A hodně lidí na něj také nikdy nedosáhne. Jak už někdo psal, Úvod do algebry je způsob, jak se legální cestou zbavit co nejvíce studentů (zejména v době zrušených přijímaček). Jak vidno, tento způsob funguje a já ho schvaluji (jak by taky ne, když jsem prošel sítem).
Leda hovno. Slyšel jsem že předmět matematická logika je věc, kde se už ani čísla nevyskytují… :-D „Dali jsme algebru? Tak teď už dáme všechno. :-)“
Jinak, tohle by měl číst Olšák :-) pěknej článek.
Co bych dal za 37bodů :D
Dík, o MLO už jsem slyšel, ale prý to není zdaleka tak hrozné jako ALG. Vlastně se na to docela těším :).
Mára: Ani nevíš, co bych za ně tenkrát dal já. Prostě padlo dobré zadání. Když jsem koukal na zadání dalších zkoušek, věděl jsem, že bych je nedal.
Nemáš někde ty otázky vypracovaný? :D
Teoretické otázky ke zkoušce? To víš, že je mám vypracované.
A nechtěl by jsi to někam hodit? :)
Pokud se nemýlím, na STM wiki je jich velká část zpracovaná a na STM fóru jsou kompletní Smontyho otázky. Ty nevyhovují?
Dimenzi 5 bych si ještě představil. 3D je prostor. 4D prostor, kterej se hejbe resp. prostor v čase. A 5D jsou paralelní reality. :o)) Když jsem dělal algebru, tak jsem přemejšlel, jak si představit – na co napasovat – 6D prostor, ale asi jsem na nic nepřišel.
Ale máš pravdu, že pro hodně věcí člověk nezná nějaký hmatatelný uplatnění, což to dost stěžuje. Jinak jsem slyšel, že s vlastníma číslama snad přišli z Google nebo je minimálně hojně využívají v jejich vyhledávajících algoritmech (kamarád z Matfyzu říkal, že jim vlastní čísla takhle představili).
Se žlutýma skriptama někdo udělal dost pěkný fotky v nějaký fotosoutěži. Ty fotky byly vystavený na karláku ve skleníku, ale bohužel se mi je nedaří najít na internetu. Jinak 4x přečíst? Tak to respect, já je přečetl 1x a pak už jsem se maximálně vrátil a přečetl si nějakou část, když mi nebyla jasná.
Souhlasim, že testy jsou hrozný. Tváří se to, jako že to je jednoduchý, ale když se tam nasekaji hnusný možnosti, tak je to hrůza. Navíc když je ještě možno více možností nebo třeba i žádná, tak to je konečná. Když můžeš psát, tak dostaneš vždycky apsoň nějaký body, pokud o tom něco víš. Já třeba v algebře neuměl snad žádnej důkaz úplně exaktně ala skripta, tak jsem to popsal po svým a prošlo to třeba se ztrátou jednoho, dvou bodů. Takhle to je ano nebo ne. Já teď neudělal první zkoušku, která byla právě taky testová. Přitom to ovládám docela dobře, prostě hnus.
Hehe, ten příklad s parametrem se měl řešit asi Cramerem ne? To je dost oblíbenej příklad na chyby, přitom když na to pošleš toho Cramera, tak je to dost jednoduchý, jenom se asi musí hlídat, aby ti nevyšel výsledek, kterej neni v množině možných řešení.
Jinak já jsem si dal taky algebru jako úplně první předmět, ale dal za C. :p A to to mohlo být daleko lepší, kdybych se hodinku kouknul na kódování (docela primitivní, když umíš všechno ostatní, tak tohle z toho už jen vychází, ale já se na to ani nekouknul, protože jsem nevěřil, že to tam daji – tím jsem zahodil celých 15 bodů z 60 – jednu čtvrtinu). Na druhou stranu to mohlo být i horší, kdyby mě býval zkoušející nepřemluvil, abych šel k ústní. :o)
Jo a můj zkoušející byl právě Hroch a měl jsem ho potom ještě na cvičení MLO. Je to matfyzák, ale ( :o) ) nemůžu si na něj stěžovat, vlastně naopak.
V MLO skutečně moc čísla nejsou a když tam jsou, je to spíš horší. :) K MLO ještě dodám, že průběh je úplně lehký, ani žádná semestrální písemka (alespoň u Hrocha), ale zkoušku si zapiš co nejdřív. Zdálo se mi totiž, že s pozdějšími termíny zkoušek jsou zkoušky čím dál tím těžší (já to dal asi o 2 body na E), to byl hádám 3. termín a předtim se mi to zdálo o dost lehčí.
Co se týče těch testů, podívej se na zadání posledního testu :). Takový zadání dostat, kolonka pro zkoušky z algebry v mém indexu by teď zela prázdnotou. Horší je, že bych nedal ani test s předminulým zadáním. Mám zatracený štěstí, že jsem dostal zrovna lehoučké úlohy. Slyšel jsem, že tu zkoušku, ke které je ten link, dal jenom jeden člověk z obou aul, což je zhruba 80 lidí.
Ještě trochu mimo mísu. Včera jsem se díval na výsledky zkoušek z ELI a z dlouhé chvíle jsem si počítal průměry. 56% lidí za F :). Jaké máme štěstí, že jsme průmyslováci a že na ELI můžeme kašlat.
Opravdu jsem si je dal 4x :). Mám je půjčený od Luboše a chudinky už jsou docela pomuchlaný a zpřehýbaný.
Částečně Cramerem. Já jsem to eliminoval a dostal jsem se do třetích mocnin :) (tu písemku v předtermínu jsem ale zeliminoval dobře). Cramera s námi nikdo nepočítal… s námi nikdo nepočítal nic, protože jsme měli Smotlachu a ten občas vypadal, že učí sám sebe, nikoli nás.
Kódování je primitivní až na část se syndromy a Hammingovým kódem. Hammingův kód dosud nechápu.
Můžu se tě pak při zápisu optat na vyučující :)?
Hm hm, zajímavý. ELI by neměl bejt takovej problém. I když tomu někdo nerozumí, tak se stačilo nazpaměť naučit ty zpracovany otazky na STM wiki. U náš byla úspěšnost ELI 86% (celooborová). Elgebru dalo 56%.
Jinak na to, že se většinu musim naučit sám, jsem si už tak nějak zvyknul. FEL je hodně samostudium.
Jo a kvůli cvičícím klidně napiš, některý snad budu znát – Facebook / MSN / ICQ. :)
Zajímavé čtení, hned se mi učí lépe.(-:
Jakou ext. zvukovku sis pořídil? Nějaký tip, prosím?
feznt: Čus, mám úplně tu nejobyčejnější Creative X-Fi za nějakejch 1200. Podle mého názoru, tedy člověka se sluchem, ale hraje výborně… aspoň v kombinaci s mými Logitech 2.1 reproduktory (i když o akustice kolejního pokoje na Strahově by se dalo polemizovat). Oproti vestavěnému Conexantu je to samozřejmě obrovský skok, co do kvality.
Zvukovka umí hardwarově dvě funkce na „vylepšení kvality zvuku“. CMSS3D a Crystalizer. CMSS3D by měl být jakýsi surround a Crystalizer prý částečně obnovuje frekvence ztracené během komprese (z větší části je to podle mě ale jen dobře nastavený EQ). Záleží na tom, jak uchováváš muziku. Jestli jako FLAC, tak ti takové funkce budou jen kazit dojem z poslechu, ale u MP3-128 (:-!) dojem, pravda, vylepší.
Vstupy jsem ještě nezkoušel, i když tu mám kytaru a efekty.
Hodně štěstí s algebrou :).
Díky za zajímavý článek. Letos se nám ta algebra nějak nedaří. Nevím, zda to je důsledkem postavení Merkuru vzhledem k Jupiteru z pohledu Země, nebo za to mohou jiné souvislosti…
Poodhalím interiér kuchyně: na začátku semestru jsem letos dostal přiděleno 620 studentů a s kombinovanými studenty dokonce celkem 790. Přitom se nerýsoval žádný pomocník z katedry, samí externisté. Za takové situace jsem si spočítal (na to jsem ani algebru nepotřeboval), že mám-li to všechno zvládnout víceméně sám, nemohu vymýšlet motivační úkoly během semestru (to bych nestíhal opravovat) a studenti budou muset zapracovat zejména ve zkouškovém období a u zkoušky. A abych ty zkoušky zvládnul (protože někteří studenti chodí opakovaně, je třeba počítat u zkoušky s 1200 studenty), rozhodl jsem se pro kvízový test a výraznou redukci ostatních příkladů v písemné části. Ano, opravuje se to skvěle a rychle, ale výsledky nejsou nic moc… Mrzí mě to, ale v takovém množství studentů se skutečně nedá volit individuální přístup učitele k výuce.
My všichni jsme ve vleku idiotského rozhodnutí vlády a ministerstva, že namísto dřívějších 10 procent populace bude mít vysokou školu 40 procent. Nějak jim nedošlo, že ne všichni na to mají. Momentálně dokonce se na vysoké školy celkem přijímá stejné množství studentů, jako dětí do první třídy. To nemůže mít dobrý konec…
Hodně štěstí s algebrou :).
Zdravím
Petr Olšák
Petr Olšák:
Dobrý den a děkuji za přínosný komentář.
Byl jsem překvapen, když mi minulý rok přišel (bežnou poštou) Dekret o přijetí namísto pozvánky k přijímacím zkouškám, a o to více jsem byl překvapen, když jsem se dozvěděl, že bylo přijato všech tisíc uchazečů o studium (původně byl prý program STM koncipován pro 300 lidí). Z jedné strany jsem měl samozřejmě radost, ale z druhé strany jsem si uvědomoval důsledek takové skutečnosti, a to nutný pokles jak kvality, tak prestiže studia. Přednáškový sál zející prázdnotou či obsazený „studenty“ zabranými do obrazovek jejich laptopů musí být pro přednášejícího velmi smutný pohled, který všechno, jen ne motivuje ke zkvalitnění výuky.
Vědomí toho, že studuji prestižní fakultu prestižní university, značně polevuje pokaždé, když pozoruji chování některých svých spolužáků. Honba za kredity, vymodlená Ečka a naprostý disrespekt k hodnotám nejen akademickým, ale i tradičním lidským. Takové vědomí se, díky Bohu, zcela nevytratilo jen díky aktuálnímu zkouškovému období, kdy zřejmě některým takovým studentům začíná docházet, jak se věci skutečně mají.
Pokud jde o MŠMT, dlouho se domnívám, že v něm není zastoupena vrstva inteligence. Ta se ukrývá v akademických kruzích a trend moderní doby – vše přizpůsobovat většině a vše konat přísně v souladu s dogmaty humanismu – jí nedovoluje tyto opouštět. Právě proto jsme, dle mého názoru, svědky rozhodnutí, která odporují zdravému rozumu.
Hezký zbytek večera,
autor
Supr článek…bohužel pro mě ne tolik přínosný vzhledem k třetímu zápisu algebry :-D ….Co se týče logiky,tak ta se zvládnout dá hravě…chce to jen dávat od začátku pozor a najít si systém jak na to….Co se týče algebry ….nechápu,proč třeba zrovna já mám odnášet to,že letos se bralo bez přijímaček…..mě se to přece netýkalo….tak proč? Proč chce pan Olšák tak urputně vyházet víc,jak tu slibovanou půlku lidí..? Proč dělá zlo například člověku, který má odevzdanou bakalářku (mimochodem za A)a chybí mu pouze algebra….Proč? Ten člověk už ty skripta zná nazpaměť…jde jen o to,že stačí fikaně vymyslet takové zadaní,že z toho člověk vůbec,ale vůbec nepozná, jak to má řešit i přes to, že všechny početní postupy umí na jedničku…. Klidně bych se nebála rozhořčeně o tomto tématu mluvit konkrétně s panem Olšákem…kdybych se ale nebála, že mě to poznamená na ukončení tohoto předmětu :-)
Jana:
Ahoj a děkuji.
To není zlo, to je jen optimalizace a forma spravedlnosti. Skripta se nazpamět dovede naučit každý, ale zrovna u matematických disciplnín postrádá takové učení smysl. Zvládnutí algebry je prostě nutný předpoklad pro zvládnutí oboru. Nevadí, že obor samotný je zaměřen na, dejme tomu, softwarové inženýrství, protože byl koncipován tak, aby poskytl studentům vědomosti z více oborů, a to včetně algebry. Pokud student není s to splnit požadavky algebry, je to teoreticky to samé, jako kdyby nebyl schopen splnit požadavky, dejme tomu, programování v jazyce C. Ty předměty jsou ekvivalentní, co do důležitosti. Obor tak byl prostě koncipován. Existují i jiné obory, stejného zaměření, které v osnovách algebru nemají, například informatiky různých přírodovědeckých nebo pedagogických fakult rozličných universit.
Člověk, který už má hotovou bakalářku a stále nemá splněnou algebru, se měl, dle mého názoru, nad svým osudem zamyslet již po prvním roce, kdy ji nezvládl. Měl si položit otázku, zda-li by nebylo lepší využít státem garantovaný jeden rok bezplatného studia navíc a začít s čistým štítem někde jinde. Pokud si takový člověk věřil a ve třetím semestru opět neuspěl, je, dle mého názoru, již naprosto nesmyslné pokračovat dále, protože ztracené tři roky jsou přeci jenom ztracené tři roky (z vlastní zkušenosti vím, že ztracený jeden rok téměř nic neznamená).
Pokud by sis opravdu troufla na takovou diskusi a pokud bys k ní dostala příležitost, měla by sis připravit logicky konsistentní argumenty. Obviňovat pana Olšáka z toho, že „dělá zlo“ je velice, VELICE pošetilé!
Jinak, samozřejmě hodně štěstí :).