První půlrok studia na FEL ČVUT je, počínaje středou 20. ledna, úspěšně za mnou. Získal jsem 30 z 30 kreditů, průměr C (a kus) a množství nezapomenutelných zážitků.

Stále si trvám na svém tvrzení, že FEL ČVUT je výborná škola a oproti mé střední školě nebo PF JČU mě naplňuje. V podstatě o žádném předmětu (kromě elektrotechniky (B)) nemůžu říct, že by mě vysloveně nebavil nebo nezajímal (to přijde až s první ekonomikou), ba naopak se i předměty, které pro mne byly na střední škole zcela indiferentní, staly zajímavými a zábavnými. Příkladem nechť je například matematika (D), která mě ze všech předmětů v tomto semestru bavila úplně nejvíce a věnoval jsem jí také odpovídající množství času a domácí přípravy.

Výborný pan docent Habala nás naučil počítat s limitami, derivacemi, integrály, posloupnostmi a řadami, přičemž integrály mě bavily úplně nejvíc ze všech. Nejeden večer jsem nad rámec počítal roztodivné příklady na integrování a seděl, resp. ležel nad nimi až do rána. Odměnou mi potom byla písemná práce ohodnocená téměř plným počtem bodů (19/20) a všechny integrály ve zkouškové písemce dobře spočítány. Nebýt limit a pokažené semestrální písemky (13/20), mohl bych získat C, které bych si, dle mého názoru, byl býval zasloužil. K této známce mi chyběly pouze dva body a paní Nováková (zkoušející) odmítala jakékoli „licitace“. Paní Nováková je kapitola sama pro sebe. Na zkoušce jsem ji potkal zcela poprvé a byl jsem zaskočen jejím chováním – kdo zná, ten ví :). Přímo opovrhovala těmi, kdo byli na zkoušce podruhé a potřetí a naopak těm, kteří tam byli poprvé (jako například já) chodila kontrolovat písemky a radit. Nakonec to dopadlo tak, že jsem byl nejlepší (nejvyšší počet bodů) z celého našeho zkouškového termínu. Na cvičení jsme měli výbornou paní Hyánkovou (s tajuplným titulem prom. ped.), která nás naučila (zejména v integraci) různým trikům. Každý týden nám dávala rozsáhlý domácí úkol (většinou na půl odpoledne), ve kterém se objevovaly i těžší věci (příklady pana Habaly jsou moc lehké), takže jsme byli (aspoň ti, kteří to zvládli) výborně připraveni ke zkoušce.

Předměty Algoritmizace a Elektrotechhnika pro informatiky jsem zakončil, vcelku pochopitelně, známkou B a předmět Úvod do operačních systémů, který jsem úplně podcenil a následně zvoral, známkou D. Nechce se mi z nich ani jeden popisovat, jelikož se domnívám, že na internetu jsou jejich popisů myriády.

Angličtina 2Z se stala díky paní Klímové předmětem, který jsem navštěvoval velmi rád. Co je ale u tohoto předmětu zajímavé, je závěrečná bilance. Zápočet získali pouze 2 lidé z 20, přičemž valná většina ze zbylých osmácti měla známky ze semestru F, F. To znamená jen a pouze skutečnost, že rozřazovací test je špatně koncipován. Já jsem jeden z těch dvou, kteří zápočet dostali bez obtíží a bez učení. Paní Klímovou jsem si zapsal i na letní semestr – na poslední povinnou angličtinu. Ani poté bych nechtěl s jazykem mého srdce přestat „profesionálně“, tudíž mám v plánu příhlásit se na kurs CAE.

Přístup do rozvrhu se mi otevřel třetí den od začátku zápisů do letního semestru, ihned po zkoušce z matematiky, takže jsem měl na výběr úplně ze všech termínů cvičení a přednášek. Výsledkem je rozvrh, na který je radost pohledět :). Jako tělocvik bych si tento semestr rád zapsal lukostřelbu.

Co se týče kulturního a sociálního života, silně se mi zamlouvá. Bydlení na strahovské cele s přítelkyní je, navzdory různým negativním předpovědím „zkušených“ lidí, nesmírně příjemná a obohacující věc. Sice člověk občas prohraje argumentaci a je nucen vytřít nebo koupit Jar místo Puru :D, ale jinak taková situace poskytuje nepopsatelný přínos.

Praha, jako taková, je špinavá a mrtvá zóna, jako každé velkoměsto. Příroda tam neexistuje (nechutný všudypřítomný lidský mor za přírodu považovat nelze), kromě malých směšných enkláv s betonovými chodníky. Pro člověka, který ještě nezapomněl kým je (nebo mu jeho omezenost nedovoluje si to uvědomit), to není místo, kde by chtěl strávit celý život. Víte, je mi zle, když se v pátek dívám na otrocké masy lidí plynoucí mrtvou a nevzhlednou halou hlavního nádraží, a je mi ještě hůř, když se musím do těch mas zařadit a stát se součástí toho moru. Žít zde? Ani kdyby mi nabízeli dvojnásobný plat.