Lucka, ať tento článek nečte, půjdu s ní na Avatar do kina :).

Původně jsem myslel, že se na film podívám, abych mohl napsat svou kritickou recenzi podrobněji, ale jak jsem se tak díval, pochopil jsem, že kritická recenze na tento film prostě napsat nejde — pokud tedy nejste člověk, který kritizuje z vlastního hecu. Proč? Protože Avatar je film opravdu výborný, a to i přesto, že většina herců je ve skutečnosti z křemíku.

Myslel jsem si, že s křemíkem soucítit nedokážu (já, člověk, který se na svůj počítač jako celek občas zlobí a občas ho zcela vážně chválí). Tuto teorii mi poprvé vyvrátil film Final fantasy: The spirits within, který, mj., obsahoval podobný motiv (gaia) jako právě Avatar. Od té doby uběhly roky a já si opět začal myslet, že s křemíkem soucítit nedokážu. Potom ale přišel Avatar a definivně mě ujistil v tom, že lidstvo je natolik „pokročilé“, že dokáže soucítit i s tím křemíkem.

Ani jsem se sám sobě nedivil, když jsem po celý film zůstával doslova přilepený na obrazovku a když šlo Neytiri o život, přál jsem si, aby to přežila. Hodně scénáristů má totiž nepříjemný zvyk, a to zabíjet kladné ženské postavy jak na běžícím pásu (tady si to odnesla Sigourney).

Emočně mě film tedy oslovil. Oslovil mě úžasným, rozpracovaným keltským konceptem gaii – ducha přírody (zde nazvaného Eiwa). Roztodivné, překrásné rostlinstvo a zvířena. Byl jsem taky překvapen, že film je očividně filosoficky nasměrován proti politice Spojených států. Zatímco mnoho amerických takzvaných patriotských filmů je založeno na jednoduchém konceptu: Dobří američani přijdou, válčí proti zlu všude kolem, vyhrají a dobyjí, Avatar je založen na jednoduchém konceptu protichůdném: Špatní američani přijdou, dostanou na prdel a jedou domů. I zde se ovšem musel objevit prvek „existují i dobří američané, kteří nakonec udělají správnou věc a zachrání svět“, jinak by se černému lháři Obamovi asi nelíbil.

Hodnocení je jednoznačné, 5 z 5.