Když se běžný student prvního ročníku STM druhého dubna podívá do KOSu (informačního systému FEL ČVUT) a v kolonce pro obor nalezne údaj

(2612R027) Inteligentní systémy (bakalářský)

,

jme se ho hrůza, zbělají mu vlasy a propadne v hlubokou úzkost. Posléze, pohled zabořen hluboko do země, se dostaví na studijní oddělení, kde se v útulném křesle schoulí do fetální pozice a počká, až na něj přijde řada. A potom bude plakat. Dojdou-li slzy, marně bude plakat krev, prose studijní referentku o změnu oboru. V posledním tažení roztřesenou rukou podepíše přihlášku na VŠE a úpadne ve spánek. Ale ani tam nenalazne klid. Ve snech se mu budou zjevovat hradla NAND, budou ožívat a bodat do něj svými znegovanými výstupy.

Tak dramaticky to samozřejmě neprobíhá, ale podstata je táž. Na Inteligentní systémy se zpravidla dobrovolně hlásí minimum lidí, jelikož pověsti hovoří cosi o nepoměrně vyšší obtížnosti vzhledem k ostatním oborům (zejména k 6209R021 Účetnictví a byrokracie – též obor STM).

Já jsem tento obor zvolil dobrovolně, protože mám rád matematiku, fyziku a programování (i jiného stylu než objektového – například funkcionální a logické – jazyky jako Lisp, Prolog a Haskell, Lambda kalkulus). Zajímá mě umělá inteligence, což je jedna ze dvou specialisací, které si můžeme zvolit. Těším se na následující semestry :).

Moc spolužáků mít, pravda, nebudu. Jenom 42, z nichž hodně jich tam není dobrovolně (všechny ostatní obory totiž byly naplněny k prasknutí). Ve výsledku ale vcelku nezáleží na tom, jaký obor jsem si vybral, protože povinné oborové předměty jsou v každém semestru pouze dva a v posledním sesmestru dokonce žádný. Zbytek tvoří společné programové předměty (kterých je nejvíce), volitelné oborové předměty a volitelné předměty.

Legrační je, že ze svých budoucích oborových kolegů znám pouze jediného člověka… smonťáka (a ještě je to moje vina). Co jsem se tak ptal a co se ptal smonťák, nikde žádnéj ISák :).