Odevzdal jsem klíče, odevzdal jsem erární lampičku (s úspornou výbojkou — to mají ode mě jako dárek), pohodil povlečení před sídelní pokoj kolejbáby, vysázel pět na stole v českých a zamířil směr východ. Ještě naposledy jsem se ohlédl na chodbu, která přípomínala spíše pustinu, zamumlal pozdrav mentálně postiženému vrátnému… a vyšel ven.

Ze schodů se mi šlo těžce. Nerad jsem se loučil s místem, které mi bylo domovem a zároveň rodinou po celý akademický rok. Věděl jsem ale, že se sem vrátím ani ne za 3 měsíce, když si vydělám dostatek peněz, abych mohl i nadále provozovat na svém bankovním účtu inkaso Správě účelových zařízení, což mi trochu dodalo nálady a odebral jsem se na zastávku. Ani nevím, co pro mě přijelo za autobus, ale zkušeně jsem si sedl na stinnou stranu a vzpomínal na všechno, co se mi na Strahově tak líbilo.

Jednu z posledních nocí nás vzbudil ukrutný řev (pro změnu). My jsme bakaláááři… my jsme kurva bakaláááři… my jsme… KURVA!… bakaláři. Nebyla to atypická událost. Různé variace se vyskytovaly přibližně jednou do týdne a pokaždé byly o něčem jiném. Někdy se hádali rusové, někdy se vraceli opilci domů a křičeli po chodbách, že je jim jedno, jestli probudí celej blok… a někdy takové vokální projevy doprovázelo tříštení skla nebo nábytku. Ale mně to vůbec nevadilo… patří to k životu na koleji, a tak jsem se vždycky jenom pousmál a pokusil se chytit konec přerušeného snu.

Měli jsme tam také pár kolejních debilů. Jeden bydlel pravděpodobně ve čtvrtém patře a pokaždé, když vycházel schody, zakopával tak, aby mu co nejvíc pískaly boty. Často jsem se ho snažil dopadnout, ale pokaždé, když jsem vyběhl z pokoje, byl už na schody daleko. Druhý debil pravidelně každý večer chodil po chodbě a pískal na jazyk pravidělně přerušovaný tón. Prvních pár měsíců jsem si toho vůbec nevšímal. Sssssss ss ss ss ss ss. Sssssss ss ss ss ss ss. Pak mě to ale začalo štvát. Přesto jsem se nikdy neodvážil vylézt ze dveří a vrhnout na něj tento pohled:

Když se ale teď zamyslím, bylo jich tam víc. Určitě to byl každý, kdo si ohřál své páchnoucí jídlo a potom zavřel dvířka od mikrovlnky. Když jsem přišel do kuchyně a uviděl jsem zavřená dvířka, hlasitě jsem láteřil. „To jsou fakt debilové… řekni mi, jak může někdo zavírat dvířka od mikrovlnky“… Lucka v pozdější fázi začala moje neustálé opakování téže připomínky ironizovat. Naprosto stejně, jako třeba moje pravidelné připomínky na hlavním nádraží. „To jsou fakt debilové ty pražáci… maj’ tady metrový převýšení a oni tu musí udělat pomalej rovnej eskalátor… a kvůli tomu se tu teď tvoří ty debilní davy. Kdyby tam prostě dali normální shody, všechno by bylo fajn.“ Nebo také: „Jak může někdo používat debilní kurf na kolečkách, to je tak nedůstojný…“

Kuchyňky na Strahově jsou vůbec zajímavá věc. Na našem patře existuje takzvaná „zapovězená plotýnka“. Tuhle plotýnku, když někdo zapne, začne se v ní pálit něco nepopsatelně příšerného a celým blokem se rozline zápach spálených nehtů a vlasů, který tam vydrží ještě minimálně dvanáct hodin.

Další skvělou věcí na našem bloku jsou záchody a sprchy. Na Strahově žije společnost bojující za rovnoprávnost žen, takže veškerá sociální zařízení jsou společná pro obě pohlaví. Ze začátku je to člověku blbé, když jde na záchod a z jeho oblíbené kabinky vyleze sousedka, ale dá se na to zvyknout.

Jednou jsem se šel takhle sprchovat, vejdu do sprch a tam si čistila zuby nějaká holka. Trochu jsem se zarazil a ona se, neustále pohybujíc svým kartáčkem zleva doprava, otočila, oči upřené na mě. Tak jsem na ni taky chvíli civěl a pak jsem si opatrně došel odložit kartáček a hřeben na umyvadlo. Pořád civěla. Nedělala to nějak skrytě… prostě se otočila celým tělem proti mě a civěla na mě, kam jsem se pohnul. Inu, což. Vešel jsem do sprchy a její stále pokračující zírání jsem přerušil známým zeleným závěsem (který někdy funguje spíše jako vlajka). Asi ještě nevěděla, jak se věci mají.

Sprchy jsou relativně kvalitní, až na úplně všechno. Někdy neteče studená voda, jindy narazíte na ucpanou hadici. Někdy zjistíte, že jste si stoupli do sprchy, do které ústí společný výtok okolních dvou a někdy se ve vás musí probudit skrytá švadlena (závěsy). Někdy se jdete sprchovat pozdě a sprchy jsou plné vietnamek a číňanek, které se bojí sprchovat večer a máte strach, že po vás začnou házet suši nebo tak něco (fuj, to byl pěkně xenofobní výrok).

Často je po chodbě cítit ukrutnej skaňour, kterého si sousedé pravděpodobně pěstují v nevyužitých a nevyužitelných péřácích (pražsky – peřiňácích). Zákaz kouření nikdo nerespektuje. Na zadním schodišti je tradiční otevřená kuřárna s improvisovanými popelníky.

Další neocenitelnou vlastností Strahova je jeho noční život. Za teplých dnů bývají venku organisovány chlastačky a grilovačky. Opilí studenti pobíhají po areálu, zvrací, močí a křičí. Hrají na kytaru, lezou po stromech a pijí a pijí a pijí. Když je zima, pijí v hospodách, kterých je po celém areálu požehnaně. Moment, zkusím to spočítat… … mám jich sedm. Každá hospoda je jiného ražení… některá vsází na spořádanost a noblesu (8), jiná na výbornou pajzlovou atmosféru (11). Každý student si vybere, a to i abstinent (i když tací studenti jsou na Strahově velmi vzácní a když už tam jsou, tak je někdo chová v teráriu) – na bloku 6 existuje čajovna, ve které, mj., pracuje Smonťák.

Co by indexem dohodil jsou rozlehlé zahrady kinských a petřínské zahrady, které poskytují plno prostoru pro romantické procházky při hvězdách nebo pití. Celý rok jsem si plánovat zahrady kinských zmapovat, ale neuspěl jsem. Pokaždé, když mě tam osud zavane, objevím něco nového. Málo kdo třeba ví, že je tam romantický rybníček a v něm kvanta mrtvých, nafouklých a plesnivých žab… nebo prolézací skály… nebo hradby.

Byl bych se upsal, kdybych vám měl povědět o všech krásách Strahova. Shrnu to jednoduše… pojďte na FEL. Kesy, pojď taky na FEL :).

Semestrálka z PJV/OMO

Dělal jsem klon klasické hry „had“. Vývoj mne bavil, ale vůbec nebyl jednoduchý. Zprvu jsem se totiž pokoušel vytvořit vlastní algoritmus hledání nejkratší cesty přes ohodnocený graf, ale zoufale jsem neuspěl. Následně jsem se pokusil adaptovat do Javy pseudokód, kterým byl popsán relativně rychlý algoritmus A* (A star), což se mi po relativně dlouhé době (2 dny) podařilo. Po celou dobu vývoje jsem si zaznamenával postup, takže si můžete přečíst „vývojový deník“ :).

Hotová, zabugovaná a finální verse: Serpent Reborn
Její úžasné zdrojové kódy: Serpent Reborn [src]
Určitě vás bude zajímat i Class Diagram (v Enterprise Architectu).

Celý projekt jsem po počátečních okamžicích s NetBeansem psal v Eclipsu, protože, buďme k sobě upřímní… NetBeans nestojí ani za tu zlámanou grešli.

Semestrálka z WMM

Narozdíl od mnoha mých spolužáků webu neholduji a psaní semestrálky mě nebavilo. Nedělal jsem tak žádný projekt, který bych mohl komerčně využít, ale prosté osobní stránky (které mi ale vynesly hodnocení B).

Jsou k vidění v jejich konečné podobě na: test.mf4.cz

Článek má suchou informační podobu a pokud nejste z STM, pravděpodobně vás ani ničím nezaujme.

Jak se blíží začátek žní, blíží se i konec zkouškového období druhého semestru a s takovou událostí je vždy spjato nějaké to závěrečné zhodnocení.

Tvorba Elektronické Dokumentace (TED) (hodnocení: A)

Pokud existuje něco jednodužšího než procházka akátovou alejí, pak je to TED. Předmět oddychový, nenáročný. Přednášky není nutno navštěvovat a na cvičení se člověk zpravidla těší. Buďto bude někdo presentovat svůj projekt a vy budete psát v anonymním hodnotícím systému něco o kočkách, nebo necháte paní Novou, ať povídá něco o Wordu, zatímco se budete snažit pokořit všechny levely v hadovi na Solarisu. Jako bonus se v předmětu naučíte i švihat ukazovátkem.

Programování v jazyce Java (PJV) (hodnocení: B)

Předmět se zaměřuje na framework Javy, a to je v podstatě všechno. Rozeberete si pár balíčků, pohrajete si s vlákny, s GUI a tím to končí. Na přednášce tohoto předmětu jsem strávil všehovšudy 10 minut a cvičení jsme neměli vůbec (pan M.V. s námi na cvičeních témata z PJV neprobíral, díky Bohu za to). V anketě jsem se o přednášejícím tohoto předmětu (pan M.B.) vyjádřil mírně kriticky, protože si myslím, že je předmět špatně veden (a jeho básnička je trapná).

Struktura a architektura počítačů (SAP) (hodnocení: A)

Tento předmět mě pod vedením pana Zděnka velmi bavil, a nutno říci, že je to právě jeho zásluhou. Přednášky vedl učebnicově, dokázal zaujmout, slušně se oblékal a jeho hlas neuspával. Každou věc dokázal podat tak zajímavě, že člověku utkvěla v paměti, ani nevěděl jak. Za zmínku stojí i výtečně zpracované slidy, které samy o sobě poslouží jako plnohodnotný učební materiál. Cvičení předmětu mi dávala velmi zabrat a musel jsem věnovat množství svého volného času čtyřem úlohám, které bylo nutno během semsetru splnit. Během semestru se také psaly dva testy, z nichž na druhý jsem se zcela vykašlal a nezískal tak A ze semestru. Nicméně relativně velký počet bodů ze semestru (41) a zkouškový test napsaný na 50 z 50 měly za výsledek 91 bodů a známku A. Mé díky patří také mému středoškolskému profesoru na mikroprocesorovku, panu Janoudovi (během testu jsem u jedné otázky vycházel čistě z toho, co si pamatuji od něj) a Lucce, která mě znovu naučila karnáfovky.

Objektové modelování (hodnocení: A)

Na tento předmět jsem se hodně těšil, protože tak nějak objektově jsem programoval již řadu let předtím. Nicméně jsem zjistil, že špatně. Špatně jsem se objektový přístup naučil z knihy o C++ a ze všech ostatních tištěných materiálů. V Čechách pravděpodobně neexistuje kniha, která by jej správně vysvětlovala (zvlášť ne Pecinovský – to je snůška žvástů, ze které se profesionální programátor pozvrací, pokročilého znechutí a začátečníka zmate) a o to více jsem oceňoval přednášky ing. P., tedy alespoň tu část, kdy nedělal kraviny a doopravdy přednášel. Skutečně mě obtěžovaly jeho soutěže ve stylu Chcete být milionářem a Riskuj. Stejně tak se mi příliš nezamlouvalo jeho chování při zkoušce a vůbec – organisace zkoušky jako takové. Pro běžného smrtelníka je zkouška z OMA něco jako očistec. 4 hodiny v kuse nepřetržitě psát kód z látky, která musí být zažitá, aby se dala správně pochopit a z látky, která vůbec nebyla náplní předmětu (například spojové seznamy nebo implementace kartézského součinu). Další věcí byla nejednoznačnost zadání. Když jsem si ho četl, napadalo mne hodně různých nesprávných řešení, která se mohla hodně lidem jevit jako alternativní. Sám jsem měl u pár příkladů vážný problém pochopit, co se po mně chce. Nakonec jsem ale stejně uspěl, dostal C a pokračoval na ústní zkoušce, kde jsem si známku vylepšil na A.

Anglický jazyk II (A2) (hodnocení: A)

Učila mne opět výborná paní doktorka Klímová, takže na hodiny jsem se těšil. Kupodivu (!) se probírala látka, o které jsem jaktěživ neslyšel, takže jsem se musel i trochu učit. Díky dobře napsaným testům a presentací za A+ jsem dělal závěrečnou zkoušku pouze ústní. Narozdíl od pana Píš*ho a pana Zdě*ka mi paní Klímová na konci zkoušky podala ruku.

Právní aspekty podnikání (PAP) (hodnocení: C)

Tento předmět mě nevýslovně nudil. Učení se na test bylo ještě horší. Právo a ekonomiku nesnáším a u učebních materiálů jsem nevydržel souvisle sedět ani čtvrt hodiny, aniž bych začal být podrážděný. Taky to tak dopadlo. Z testu jsem dostal za F a následně jsem šel na ústní, kde jsem si známku vylepšil na C (značnou zásluhou výborného pana Š.).

Web a multimédia (WMM) (hodnocení: B)

Web a vše, co je s ním spojené, nesnáším sice trochu méně než právo a ekonomiku, ale přece ho nesnáším. Nicméně jsem si vybral výborného cvičícího (pana Vlacha z firmy Seznam.cz), který vedl hodiny celkem zábavně a neměl na studenty přehnané požadavky (jako jmenovitě pan Bařinka). Písemky byly velmi jednoduché a semestrální práce byla hodnocena velmi příjemně… prostě si není na co stěžovat. Na přednášce jsem byl dvakrát… jednou jsem potřeboval psát semestrálku a jednou jsem si chtěl poslechnout čerstvě stažená alba Eluveitie.

Matematická logika (MLO) (hodnocení: E)

Největší strašák tohoto semestru. Na přednáškách se bezduše opisovaly hromady nicneříkajících symbolů z tabule a na cvičeních se pro změnu dělalo to samé. O předmětu jsem ale už od začátku věděl, že není úplně triviální, a tak jsem si zapisoval poctivě všechno. Můj sešit z MLO prošel rukama minimálně třem lidem, pršelo na něj a taky se, chudinka, praštil o kandelábr (ale nic se mu nestalo). Byl to jediný sešit, který jsem si tento semestr zavedl a hodil se mi velice. V posledním týdnu jsem se z něj intensivně připravoval a obávanou zkoušku jsem nakonec udělal o tři body (stejně, jako Tonda minulý rok).

Tak mi tedy skončil první ročník bakalářského studia. Beze ztráty kreditu, s čistým štítem pro příští rok, což beru jako největší úspěch. Vážený průměr mých známek v tomto semestru je 1,53 (B) :).