Pravděpodobnost, statistika a teorie informace (C)

V rámci své snahy co nejlépe se připravit na magisterské studium, jsem si zapsal předmět, který pokrývá pro mě a většinu ostatních budoucích inženýrů velice cennou látku – pravděpodobnost a statistiku. Jelikož se v rámci BP zaobírám klasifikací velkého množství dat, statistika je jediná věda, která dokáže nad výsledky provádět relevantní závěry. Předpokládal jsem, že mě předmět bavit nebude, ale hluboce jsem se pletl.

Předmět mě bavil ohromně, a to hlavně díky bezkonkurenčnímu přednášejícímu, doc. Navarovi, který vtipně, přesně, interaktivně a se zájmem přednášel (téměř vyprávěl) látku. I když jsem se občas trochu nechytal (občas zásadně), náš bezkonkurenční cvičící, dr. Kroupa, podal ke každému tématu další vyčerpávající výklad + množství podrobně rozebraných příkladů, takže pokud někdo opravdu chtěl látce rozumět, tak rozuměl.

Věnovali jsme se tématům jako Kolmogorovův pravděpodobnostní model, distribuční a kvantilové funkce, spojitá a diskrétní rozdělení a jejich směsi, statistika, testování hypotéz, markovovy řetězce, teorie informace a kódování (Shannon, Huffman). Bohužel poslední téma (teorie informace) se nestihlo procvičit a já jsem ho z přednášek v takové rychlosti prostě nepochopil, a proto jsem si musel u zkoušky rovnou odečíst jeden příklad ze čtyř.

Ve zkoušce jsme měli jeden příklad na pravděpodobnost, jeden na statistiku, jeden na markovovy řetězce a jeden na teorii informace. Na pravděpodobnost jsem dostal běžný příklad, ve kterém měl student (aniž to dostal zadáno) rozeznat underlying rozdělení a nějak spočítat pravděpodobnost něčeho. Dostal jsem relativně nespočítatelné binomické rozdělení, které jsem aproximoval pomocí CLV. Ve statistice jsem měl příklad na testování hypotézy o tom, že naměřená četnost známek ze zkoušky má binomické rozdělení (s tím a tím parametrem) na hladině přesnosti 5 %. Věděl jsem, že jde o Chi kvadrát test dobré shody, který jsem si nikdy spočítat nezkoušel, ale díky výbornému cvičícímu jsem věděl, jak na to (testování hypotéz je asi nejzajímavější z probíraných témat). V časti týkající se markovských řetězců jsem dostal příklad typu stochastická žabička (mnou tak pojmenovaného podle typického příkladu) a v části teorie informace bylo bohužel úkolem spočítat rychlost entropie markovského zdroje.

Díky malé chybě v prvním příkladu, velké chybě v posledním a průměrnému počtu bodů ze semestrálního testu jsem musel na ústní zkoušce bojovat o C. K mé spokojenosti se mě výborný zkoušející (=cvičící) zeptal na Huffmanův kód a jeho optimalitu. Po krátké seanci jsem vysoce spokojen odešel se známkou C.

Všem budoucím studentům mohu předmět A4B33PSI s duem Navara, Kroupa vysoce doporučit.

Základy zpracování signálů (A)

ZZS byl jeden z povinných oborových předmětů v tomto roce, u kterého jsem předpokládal, že si z něj odnesu hodně. Narozdíl od Statistiky byl tentokrát můj předpoklad správný. Vynikají pan doc. Čmejla dokázal vytvořit předmět, který se mi po jeho absolvování jeví jako jeden z nejlepších a nejhodnotnějších předmětů, jaké jsem kdy na FELu studoval.

Zabývali jsme se základy číslicové techniky, generováním číslicových signálů, harmonickou analýzou, různými druhy syntéz, číslicovými filtry a dalšími. Každá přednáška byla maximálně přínosná, co do teoretické i praktické stránky, a každé cvičení bylo plné nesmírně zajímavých aplikací. Vytvářeli jsme různé efekty (zvony, výstřely, syntetické nástroje), pozměňovali jsme originální zvuky (echa, pásmové propusti/zádrže, …), přičemž každá aplikace byla solidně teoreticky podložená. Skoro by se člověk divil, že má tento předmět na začátku A7 a nikoli A4.

Podmínkou udělení zápočtu bylo zpracování semestrální práce, jejíž cílem bylo vytvořit hudební nástroj nebo sestavit melodii, efekt… jakoukoli zajímavou hudební stopu. Za tu svou částečně vděčím výbornému doc. Čmejlovi, který mě nasměroval tím správným směrem, co se týče syntézy varhan.

Studentům, které popis zaujal, doporučuji, aby si předmět zapsali, protože pohled na třídu plnou studentů, kterým jde pouze o prolezení do dalšího ročníku, vykazujících nulovou aktivitu, je velice smutný. Zvlášť, když jde o tak výborný předmět.

Sběr a přenos dat (B)

Ajajajajaj. Tento (další povinný oborový) předmět mě vůbec nebavil a navíc byl pro mě zbytečný. Probírali jsme systémy přenosu dat, fyzické detaily přenosu dat, koaxiály, kroucené dvojlinky, rádiovou přenosovou cestu, optickou přenosovou cestu, internetworking, ethernet, tcp/ip. Všechna zmiňovaná témata už jsem v životě minimálně jednou studoval, takže mi nedělala problém.

Uvědomil jsem si ale, že nesmím být takový n00b jako moji spolužáci z IS (kapitola sama pro sebe) a předmět podcenit. Dělaly se protokoly, které byly nutnou podmínkou pro zápočet. Nemusely se ale odevzdávat hned, což je vlastně srdečná pozvánka pro prokrastinaci… mí báječní spolužáci se toho ihned chopili a začali na předmět srát. Naměřená data si nezapisovali, protokoly nedělali… a na konci roku se zachovali velice převídatelně… psali mi maily, abych jim protokoly poslal. Abych jim nekřivdil, nechtěli všchny… jenom většinu, protože to „nechali na poslední chvíli“ (rozuměj druhý týden zkouškového) nebo „ztratili hodnoty“ (rozuměj nenaměřili a šli domů) nebo „neví, jak odpovědět na některé otázky“ (rozuměj nechce se jim hledat na internetu). Krátký proces, který nastal byl skutečně velmi krátký.

Ekonomika podnikání (E)

Zde jsem podruhé a snad i naposledy narazil projev slova „management“ v našem studijním programu stM. S viditelnou nechutí jsem na přednášky tohoto předmětu jsem zpočátku docházel, ale nebyl jsem vůbec schopen sousteředění, natož abych vstřebal nějaké „užitečné poznatky“ této „vědy“, a tak jsem ku prospěchu svému i přednášejícího této činnosti zanechal a docházel jsem pouze na cvičení.

Tam to ovšem nebylo o mnoho lepší. Co týden, to 10 nových obtížně memorovatelných (a zcela nevysvětlených) vzorečků typu (Ahi + Bjklm – Co / Dpq * Frstuvwxyz + Gabc) ^ (Hakjf + náhodná posloupnost operátorů základní aritmetiky spojující náhodné řetězce mající triviální nebo nevysvětlený význam). Co týden, to nová snůška kapitalistických keců a hloupých příkladů.

Proč jsou nuceni studenti seriózních věd absolvovat tento příšerný, nesmyslný a nudný předmět?

To teď nechme stranou. Cvičení předmětu jsme zezačátku s Jiřím (který se mnou chodil na cvičení) bojkotovali. Během bojkotu jsme stihli vystavět solidní papírové námořní a letecké síly, které byly tak početné, že zaujaly i samotnou cvičící.

Semestrální test jsem pochopitelně zeslonil a zpozorněl jsem, když jsem zjistil, že ze zápočtového testu budu muset získat 40/60 bodů, abych vůbec dostal E. Začal jsem tedy dělat domácí úkoly, které se neobešly bez občasného trollingu a hranici jsem si trochu snížil. Samotné učení se na zkoušku z tohoto předmětu bylo pro mě přímo fyzické utrpení, protože nejsem schopen jako nějaký opičák v kleci sedět a memorovat věci, kterým nevěřím a které mě bytostně nebaví. Nakonec jsem se ale překonal a Ečko dostal.

Kdybych byl začal trochu dřív, byl bych teď v předposlední kategorií propěchových stipendií místo té poslední… nechť je mi to ponaučením pro příště: Abys lépe prošel povinným předmětem, jehož náplní jsou hlouposti, musíš si nalhat, že je vlastně velice zajímavý.

Etika (A)

Jistě každý slyšel o panu Slámečkovi (jistě i každý mimo FEL, například děti ze Sierra Leone nebo správcové parku Yellowstone), čili netřeba dále živiti jeho věhlas.

Musím ale podotknout, že jsem opět zklamán (a Lucka, která se mnou tento předmět navštěvovala, jistě také) z některých svých kolegů na STM. Do doby, než jsem na cvičeních z Etiky slyšel hovořit jistého C. jsem netušil, že existují lidé žijící v bludu tak neuvěřitelně velkém a hlubokém, až pozorovatelně zakřivují prostoročas. Marně se mohl pan Slámečka dovolávat Pána, když dostal tento trouba slovo… mnozí se smáli, mnohým se zhnusením křivila ústa a mnozí raději neslyšeli.

Francozština 1 (záp.)

Francozštinu jsme si z nadšení zapsali s Luckou a nakonec jsme se přemáhali, abychom tam vůbec docházeli. Já, protože jsem FJ už dříve studoval a látka pro mne byla opakováním a Lucka, protože se jí jevila složitá (což taky je). Nakonec jsme ale předmět zdárně ukončili.

Učila nás velice milá a schopná paní Kindlová… pro zájemce o tento jazyk z řad začátečníků určitě jasná volba.

Tělesná výchova 5 (záp.)

Využiji tohoto prostoru pro reklamu a s potěšením vám jako člen ustavující schůze sděluji, že byl na ČVUT založen lukostřelecký oddíl, registrovaný v ČSTV a skoro registrovaný v Českém lukostřeleckém svazu.

Semestrální projekt + BP

Mám takový pocit, že už je čtenář dosti otráven mými chvalozpěvy na katedru kybernetiky a její výborné zaměstnance, takže nebudu toto železo dále kouti (n1) a více se rozepíšu, až budu mít diplom :).

Urputná nepozemská trýzeň a hodiny a hodiny neustálé práce s vidinou nespočetných hodin práce, které teprve budou následovat. Tak by se dal s množstvím nadsázky shrnout můj čtvrtý semestr — ve skutečnosti jsem si vždycky našel nemálo času na to, abych si dal pár batlošů nebo dungů, nebo sebou prostě někam kydnul a nedělal nic :).

Počítačové sítě (E)

Co mě nejméně bavilo, byly nepopsatelně nudné Počítačové sítě. Na přednášky jsem přestal chodit někdy ve čtvrtém týdnu — prostě jsem po předcházející vyčerpávající přednášce z Kódů a bezpečnosti nemohl udržet pozornost, i když jsem se hodně snažil. Cvičení z tohoto předmětu byla užitečná jako topol — naprosto neschopný cvičící pan Macejko se neráčil nás podrobněji seznámit jak s adresací, tak se semestrálními úlohami. Jeho výklad byl nesrozumitelný, zmatečný a mám pocit, že ani nebyl česky.

Zkoušku z tohoto předmětu jsem si díky neuvěřitelně a nepopsatelně úžasné iniciativitě pana Kubra zapsal až jako poslední. Pan Kubr je člověk, který oplývá logickým myšlením — vypsal tři termíny zkoušky, přičemž dva z nich šly těsne za sebou, přičemž ten pozdější měl uzávěrku na přihlášení dříve než ten dřívější vůbec proběhl. Výsledkem bylo, že ze dvou termínů se stal jeden, celkem tak byly vypsány dva termíny.

Kódy a bezpečnost (C)

Jste také vybaveni hlubokou znalostí všemožných historických šifer a historických způsobů kryptoanalýzy a o moderních šifrách nevíte téměř nic? Tak to jste pravděpodobně také studovali tento předmět!

V podstatě celý semestr byl o tom, že jsme na cvičeních luštili historické šifry, dostávali bodíky, nebo zapojovali kabely podle toho, co nám řekli. Jako semestrální práci jsme jednu historickou šifru měli dokonce i naprogramovat.

Někdo může podotknout, že moderní šifry se braly na přednáškách… to skutečně braly. Vypadalo to ale podobně, jako kdybyste nechali jazykový syntezátor, aby vám týdně v rychlosti přečetl 4 strany textu. Přednášku z tohoto předmětu jsem vypustil asi po třetím týdnu.

Teoretická informatika (C)

Jak řekl kamarád, teoretická informatika je taková holka pro všechno. Brala se teorie grafů, gramatiky, automaty a složitost. Přednášky byly relativně zajímavé, i cvičení byla relativně zajímavá.

Přednášejícím tohoto předmětu je pan Průša. Pan Průša je jeden z nejvstřícnějších a nejuctivějších lidí, jaké jsem kdy poznal — byl jsem jím velmi příjemně překvapen. S takovým člověkem je vskutku radost jednat a mnozí jiní by si z něj měli vzít příklad.

Cvičení probíhala pohodovou formou s občasným intermezzem ve formě líbající se Slávky s Péťou v první lavici, kteří tímto nebohého pana cvičícího vyváděli z koncentrace.

Každou hodinu jsme psali jednoduché písemky a občas jsme si střihli nějakou tu semestrálku. Předmět mohu všem jen doporučit pro jeho skvělý poměr námaha/kredity.

Systémy s umělou inteligencí (B)

Zde si mohutně zanadávám na radu STM… jak někoho mohlo napadnout sloučit dva předměty takovým způsobem, že se v něm během semestru vystřídají 4 přednášející a 3 cvičící — celkem 5 lidí (!!)? Každý přednášející/cvičící má jiný styl a jiné požadavky na studenty a 4x během semestru se adaptovat na nového člověka vskutku není nijak příjemné.

I přes tuto skutečnost mi tento předmět hodně dal — hlavně ta část, kterou učil pan Kubalík a ve které jsem se dozvěděl o biologicky inspirovaných metodách. Souhrnně — všichni přednášející v tomto předmětu byli skvělí — až člověka udiví, jak je na předmětu znát katedra kterou je zaštícen. Katedra kybernetiky má úroveň výbornou, zatímco katedra počítačů mizernou.

Optimalisace v inteligentních systémech (D)

Předmět vyučovaný skvělou katedrou — katedrou řídící techniky — a skvělými lidmi — panem Šůchou a panem Čapkem –, který byl v tomto semestru mou druhou největší výzvou.

Naučili jsme se zde hodně o grafových algoritmech a metodách optimalisace (lineární programování, rozvrhování atp.). Předmět rozhodně nebyl triviální. Zároveň měl ale do nezvládnutelného daleko a vyučování se neslo interaktivní a soutěživou formou. Pochválil bych hlavně cvičení pana Čapka, kdy jsme každý týden měli zpracovat nějaký optimalisační problém v MATLABu a následně na cvičení interaktivní formou probrat látku.

Největším projektem v tomto předmětu byla semestrální práce, kdy jsme si měli navrhnout nějaký složitější problém a naprogramovat pro něj optimalisační algoritmus. Já jsem si vybral Optimalisaci záchranného systému, která se mi nakonec povedla.

Zkouška byla poměrně těžká! Ale nic, co by se nedalo zvládnout na první pokus (byť mi nesedly otázky). Většina mých spolužáků si to ale asi nemyslí, protože z 11 zapsaných lidí ukončili předmět pouze 2, z nichž jeden jsem já.

Funkcionální a logické programování (C)

O tomto předmětu více v jiném článku. Zde se zmíním pouze o druhé části předmětu a zkoušce.

Druhá část tohoto předmětu se týkala logického programování v jazykce PROLOG, který je, dle mého názoru naprosto příšerný a nepoužitelný. Na přednášky jsem nechodil, cvičení jsem si odseděl. Na rozdíl od Haskellu, PROLOG už nechci nikdy vidět.

Zkouška byla hodně těžká. Programování na papír není moje oblíbená disciplína (zvlášť ve Schemu a Haskellu), takže jsem jen tak tak prošel a s plným počtem bodů ze semestru dohromady získal C.

Ostatní dění ve škole

• Škola má nové odporné webové stránky.
• Anketu nemá smysl vyplňovat, pokud chcete něco kritizovat (ZEJMÉNA na katedře počítačů) — předmět DSA stále učí Píše. Po takovém fiasku (statisticky nejhorší předmět z úplně všech dostatečně hodnocených předmětů bylo DSA + nespočetné stížnosti + nucená hospitace + řešeno proděkanem) by čestný člověk odstoupil, nečestný by byl odvolán.
• Dá-li Bůh, budeme mít z brusu nového blyštivého zahraničního děkana

Co se mnou bude dál

• S největší pravděpodobností už mám vybraný individuální projekt a několik kandidátů na bakalářskou práci. Individuální projekt se bude týkat Artificial Immune Systems.
• Přiští semestr mám tři zkoušky.
• Přespříští semestr je mým jediným povinným předmětem bakalářská práce.

Bude to dřina. Pořádný kus tvrdé práce… a konečně i vzdělání a zábava.

Abych pravdu řekl, už první týden mi dal pořádně zabrat… jsem utahaný jako pes, a to se celý kolotoč teprve rozjíždí.

V pondělí jsme hned z vesela začali přednáškou z Matematiky pro Computer Science, kterou přednáší sám tvůrce skript (ehm…) pro tento předmět – pan Velebil. Osobně jsem ztratil nit někdy v polovině přednášky a potom už jsem jenom zíral na slídy (termín s dovolením vypůjčený od dr. Olšáka) a pokoušel se ji znovu najít. Do smíchu mi moc nebylo.

Hned po MCS následovala přednáška z programování v jazyce C/C++ – předmětu, který jsem si zapsal jako volitelný. Mile mě překvapilo, že se od minulého roku leccos změnilo. Vedení předmětu přebral po obávaném panu Vágnerovi mladý doktorand, který nebude využívat progtest a za semestr zadá pouze 4 domácí úkoly. Je to velmi vstřícný člověk, který se chová tak, jako kdyby byl jeden z nás. Už jsem začal se semestrálkou (protože C++ umím už ode dávna… to jsem ale…) a předpokládám, že hodiny tohoto předmětu pro mne budou oddychovou částí týdne. Dokonce je dovoleno používat kompiler od Microsoftu (čehož jsem se hned chopil, že ano) :). No a to bylo z pondělí vše. Pondělí budu mít velmi rád, protože zbytek týdne je vlivem manipulace s cvičeními v poslední chvíli kvůli spásnému výběru cvičících a pevně daných hodinách relativně rozházený.

V úterý začínám hned od půl sedmé výbornou přednáškou z PSŮ (PES – Programování vestavěných systémů), kterou přednáší výborný týpek externista s řekněmě lidovým slovníkem :). Přednáška mě opravdu bavila. Stejně jako cvičení, které se odehrává ve velké laboratoři v karláckých kobkách (mají tam jeřáb a auto, co má v nádrži vodu). Pracujeme s hand-made vývojovými destičkami s čipem od ATMELu (ARM7), které jsou, co do technologie, o trochu dále než picáky ze SAPu, ale především… programujeme je v C. Žádný zapáchající picácký assembler s desetipísmennými intrukcemi.

Dále potom máme mít buď cvičení neo proseminář z Databází, ale ten ještě, nevím proč, nebyl. Dle přednášky, kterou dnes měla p.t. Irena Mlýnková, to ale asi bude pořádná nuda. Databáze zkrátka nejsou můj kopeté.

Ve středu začínám ráno lukostřelbou s panem doktorem Křížem, což je více než příjemné uvolnění do začátku dne, kdy mám sice jen 3(2) hodiny, ale roztažené po celém dni. První je proseminář z céčka, na který jsem se rozhodl nechodit, protože mi asi (alespoň v první polovině semstru) nedokáže nic dát. Večer potom mám cvičení z MCS, které jsem na poslední chvíli vyšmelil za své původní. Když jsem cvičení tento týden absolvoval, byl jsem moc rád, že jsem neprohloupil. Natálka je jednoznačně nejlepší cvičící z výběru, který letos na diskrétku byl. Je příjemná, přesná, vše vysvětluje podrobně a do hloubky, počítá s námi hromady příkladů (které nám ostatní… alespoň ti svědomitější… závidí) a upozorňuje nás na to, co by mohlo a co bude ve zkoušce. Když to vezmu velice zkrátka, z jejího výkladu jsem pochopil to, v čem jsem o přednášce tonul.

Ve čtvrtek jsem odpoledne začal cvičením z DSAček, které se koná na záchodě. Ano, je to v budově A na karláku v uličce, kam se sotva vejde jeden člověk a jsou tam pouze záchody… a jedny špinavé dveře, které skrývají odpornou učebnu. Učí nás to mladý doktorand, ing. Drchal. Zatím jsem si o něm obrázek moc neudělal, protože mě ten den urputně bolela lebka. Potom následovala přednáška z našeho druhého oborového předmětu (MAS – Modelování a simulace), která se konala v ještě odpornější smradlavé komoře na košťata, kde bylo takové vedro, že se mi lebeční kost rozvibrovala na vlastní frekvenci a nemohl jsem se soustředit, takže dojmy z přednášek asi až později. Pouze jsem postřehl, že je pan Hušek velmi vstřícný člověk.

Cvičení z MASu už probíhají v podstatně lepší učebně. Je to úplně nová a rozlehlá laboratoř automatizační techniky (s příjemným podnebím), kde je pro každého studenta jeden počítač s jedním MATLABem :). Ano, v tomto předmětu si budeme hrát s MATLABem a Simulinkem. Opět jsem z výše uvedeného důvodu moc nemohl vstřebávat atmosféru, takže opět nechám první dojem na jindy.

V pátek jsme začínali DBSky s p. t. Mlýnkovou. Taková nuda… databáze, weby, kapitalismus, jděte s tím někam :).

Následovala poslední přednáška, která mě příjemně překvapila. Pan Píše tradičně na začátku hodiny pouštěl video (tentokrát trailer na Borderlands… mimochodem, skvělá hra) a posléze se věnoval organisačním věcem. Celá přednáška nebyla zas až tak vyjímečná, ale pan Píše mě jednou věcí velmi mile překvapil. Jediná povinná literatura k předmětu je angličtině :).

Vidíte… i vypsat to trvá věky.

Naše rychlé a dobře manévrovatelné X-wingy prostě nezmohly nic proti nekončícím hordám Tie fighterů.

Volil jsem dnes dopoledne SPO-Z. Jsem velice zklamaný jednak z toho, že se nedostali do parlamentu a druhak z toho, že pravděpodobně vznikne pravicová nebo středopravá koalice.

Ježíš ve formě Beránka bere do rukou knihu, neboť je jediný hoden.

A na pravici Sedícího na trůnu jsem viděl knihu popsanou zevnitř i zvenčí, zapečetěnou sedmi pečetěmi. A viděl jsem silného anděla, jak volá mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečeti?“ A nikdo na nebi, na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít ani do ní nahlédnout. A tak jsem velmi plakal, protože se nenašel nikdo, kdo by byl hoden otevřít a číst tu knihu nebo do ní nahlédnout. Jeden z těch starců mi však řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, kořen Davidův, aby tu knihu otevřel a rozlomil jejích sedm pečetí.“ A hle, spatřil jsem, jak uprostřed trůnu a těch čtyř bytostí a uprostřed těch starců stojí Beránek jako zabitý a má sedm rohů a sedm očí, což je sedm duchů Božích poslaných na celou zem. A přišel a vzal tu knihu z pravice Sedícího na trůnu. A jakmile vzal tu knihu, padly ty čtyři bytosti a těch čtyřiadvacet starců před Beránkem a každý měl loutnu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých. A zpívali novou píseň: „Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít její pečeti; neboť jsi byl zabit a vykoupil jsi nás Bohu svou krví z každého pokolení a jazyka, lidu i národa. A učinil jsi nás králi a kněžími našemu Bohu a budeme kralovat nad zemí.“ A viděl jsem a slyšel hlas mnoha andělů okolo toho trůnu, těch bytostí a těch starců; a jejich počet byl desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců a volali mocným hlasem: „Hoden je ten zabitý Beránek přijmout moc a bohatství, moudrost a sílu, čest a slávu i chválu.“ Také všechno stvoření, které je na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel říkat: „Sedícímu na trůnu a Beránkovi chvála a čest, sláva i vláda na věky věků!“ A ty čtyři bytosti řekly: „Amen!“ A těch čtyřiadvacet starců padlo a klanělo se Živému na věky věků.

První pečeť zlomena. Vyjíždí první jezdec apokalypsy, jezdec na bílém koni, který ve svých rukou svírá luk.

Dále jsem viděl, jak Beránek otevřel první z těch pečetí, a slyšel jsem jednu z těch čtyř bytostí, jak řekla hromovým hlasem: „Pojď a dívej se.“ A hle, spatřil jsem bílého koně a ten, který na něm seděl, měl luk. Byla mu dána koruna a on vyjel ve vítězství, a aby zvítězil.

Druhá pečeť zlomena. Vyjíždí druhý jezdec apokalypsy, jezdec na rudém koni, který ve svých rukou svírá meč.

A když otevřel druhou pečeť, slyšel jsem druhou bytost říci: „Pojď a dívej se.“ A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý. A tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno, aby odňal mír ze země a aby se navzájem vraždili; a byl mu dán veliký meč.

Třetí pečeť zlomena. Vyjíždí druhý jezdec apokalypsy, jezdec na černém koni, který ve svých rukou svírá váhy.

A když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem třetí bytost říci: „Pojď a dívej se.“ A hle, spatřil jsem černého koně a ten, který na něm seděl, měl v ruce váhy. A zprostředka těch čtyř bytostí jsem uslyšel hlas, jak říká: „Mírka pšenice za denár a tři mírky ječmene za denár, avšak oleji a vínu neškoď!“

Čtvrtá pečeť zlomena. Vyjíždí poslední jezdec apokalypsy, jezdec na bílém koni, jehož jméno je Smrt a za ním jde peklo.

A když otevřel čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti říci: „Pojď a dívej se.“ A hle, spatřil jsem koně mrtvolně bledého a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt a za ním šlo Peklo. A byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, morem a šelmami země.

Šestá pečeť zlomena. Kdo může obstát?

A když otevřel šestou pečeť, hle, spatřil jsem, jak nastalo veliké zemětřesení. Slunce zčernalo jako žíněný pytel, měsíc byl celý jako krev a nebeské hvězdy padaly na zem, jako když fíkovník zmítaný velkým větrem shazuje své pozdní fíky. A nebe bylo odstraněno, jako když se zavírá kniha, a všechny hory i ostrovy se pohnuly ze svého místa. A králové země a velmoži, boháči, vojevůdci i mocní a každý otrok i každý svobodný se ukryli do jeskyní a do horských skal. A říkali horám a skalám: „Padněte na nás a ukryjte nás před tváří Toho, který sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka! Neboť přišel ten veliký den jeho hněvu, a kdo může obstát?“

Sedmá pečeť zlomena a sedmi andělům je dáno sedm polnic. Moře se obrací v krev.

Když pak otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půl hodiny. A viděl jsem těch sedm andělů, kteří stojí před Boží tváří; a bylo jim dáno sedm polnic. Když zatroubil první anděl, nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem. Shořela třetina stromů a všechna zelená tráva byla spálena. Když zatroubil druhý anděl, jako by byla do moře vržena veliká ohnivě planoucí hora. Třetina moře se obrátila v krev a v tom moři zemřela třetina stvoření majících duši a třetina lodí byla zničena. Když zatroubil třetí anděl, spadla z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. A třetina vod se obrátila v pelyněk a mnoho lidí kvůli těm vodám zemřelo, neboť zhořkly. Když zatroubil čtvrtý anděl, byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, aby se jich třetina zatměla a třetina dne neměla světlo a podobně i noc.

Kobylky.

Když zatroubil pátý anděl, uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem. Byl jí dán klíč od bezedné propasti, a když tu bezednou propast otevřela, vystoupil z propasti dým jako dým z veliké pece a dýmem té propasti se zatmělo slunce i ovzduší. Z toho dýmu pak vyšly na zem kobylky, jimž byla dána moc – moc, jakou mají pozemští štíři. Bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení. A bylo jim dáno, ne aby je zabíjely, ale aby je trýznily po pět měsíců. A jejich trýznění bylo jako trýznění od štíra, když bodne člověka. (V těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenaleznou ji; budou toužit umřít, ale smrt od nich uteče.) Vzhledem byly ty kobylky podobné koním připraveným k boji. Na jejich hlavách byly jakoby koruny podobné zlatu a jejich tváře byly jako tváře lidí. Měly vlasy jako vlasy žen a jejich zuby byly jako lví. Také měly pancíře jako pancíře ze železa a zvuk jejich křídel byl jako zvuk vozů, když množství koní běží do boje. Ocasy měly jako štíři a v těch ocasech byly ostny. A v jejich moci bylo ubližovat lidem po pět měsíců. A měly nad sebou krále, anděla propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a v řečtině má jméno Apollyon. První „běda“ pominulo; hle, potom přichází ještě dvoje další „běda“: Když zatroubil šestý anděl, uslyšel jsem jakýsi hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Boží tváří, jak řekl šestému andělu, který měl polnici: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni u veliké řeky Eufrat!“ A tak byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení na hodinu, den, měsíc a rok, aby pobili třetinu lidí. Počet jezdců jejich vojska byl dvě stě miliónů – zaslechl jsem totiž jejich počet. A tak jsem ve vidění spatřil koně a ty, kteří na nich seděli. Měli ohnivě rudé, hyacintově modré a sírově žluté pancíře. Hlavy těch koní byly jako hlavy lvů a z jejich tlam vycházel oheň, dým a síra. Těmito třemi ranami, ohněm, dýmem a sírou, které vycházely z jejich tlam, byla pobita třetina lidí. Neboť jejich moc je v jejich tlamách a ocasech. Jejich ocasy jsou totiž podobné hadům s hlavami, jimiž škodí. Ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou, aby se přestali klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, z kamene i ze dřeva, které nemohou vidět ani slyšet ani chodit. Nečinili také pokání ze svých vražd ani ze svého čarodějnictví, ze svého smilstva, ani ze svých krádeží.

Dále přichází Antikrist a sjednocuje zbylé nevěřící proti těm, kteří se po vytržení (rapture – nanebevzetí všech věřících před začátkem apokalypsy) obrátili na víru. Přichází poslední bitva na planině Har Megiddo (od toho Armageddon – je to zkomolení) a síly nebes vítězí. Poražení jsou odsouzeni k věčnému utrpení v jezeru ohně.

Pohled na takové poznámky mě irituje, neboť kromě čtení surového textu musím zpracovávat i barevné a kaligrafické schéma, které se podvědomě snažím pochopit. Pokud se v takových poznámkách rychle snažím něco najít, zabere mi to zpravidla velice dlouhou dobu, protože když obrátím stranu, první, co mě uhodí do očí, je psychedelická malba barvami, které neschroustá ani kopírka (víte, že barvy zvýrazňovačů se nedají namíchat z RGB? Proto se tak hojně vyskytují na stravenkách, vstupenkách a podobných cennostech), natož pak moje oči.

Další kus práce mi zabere vyšetřování struktury takových poznámek aneb jaký je rozdíl mezi větami podtrženými jednoduchou čarou, dvojitou čarou, vlnovkou, čárkovanou čarou, čerchovanou čarou atd. Některá slova mohou být dokonce v kroužku, se šipkou nebo s velmi impozantním vykřičníkem poblíž.

Takový dokument je (a mnohdy i nevhodně) optimalizován pro mozek jeho autora a pro ostatní je mnohdy nesrozumitelný. Já osobně nesnáším jakoukoli formu zvýrazňování v rukou psaném textu. Když na mě přijde slabá chvilka, podtrhnu občas nějaký nadpis nebo zvýrazním důležitou větu dvěma svislými čarami nalevo od ní. V naprosté většině případů ale „ozdobné“ zvýrazňování nepoužívám. Chci-li odlišit nadpis, změním font v závislosti na fontu, kterým píši odstavec. Pokud píši psacími písmeny, použiji na nadpis malá tiskací. Pokud existuje ještě jeden stupeň nadpisů, použiji na něj velká tiskací. Hojně pak využívám odsazování, odrážky (čtverčíkovou pomlčkou, nikoli kroužky, srdíčky či domečky) a různé druhy číslování. Nikdy ale nepoužiji více než jednu barvu.

V tištěném dokumentu se k podtrhávání neuchyluji už vůbec. Viděli jste někdy například v nějakém románu podtržený nadpis? Nebo ve skriptech? Vyskytují se málokdy a většinou jen kvůli uměleckému záměru. Fonty používám zásadně proporcionální patkové, a to jak na nadpisy, tak na odstavec, odlišené pouze tučností a velikostí. Kursivu také používám zřídkakdy.

Mene tekel, nejsem fanda zvýrazňovačů, fixek, barevných propisek, vlnovek, kroužků a vykřičníků.

Kdo najde v následujícím obrázku chybu, má u mě zcela závazně pintu tý černý věci. Beru prvního komentátora a pak dle výběru :).

Only a nut can practise his english presentation for next week in a bathroom. I bet, next time, I’ll try it under water.

Takové psaní v angličtině ve skutečnosti odrazuje spoustu lidí od čtení. Někteří mě na to dokonce již stylově upozornili nad sklenkou Budvaru :). Ale co se dá dělat. Čeština zní moc určitě, moc popisně, a jiný jazyk už neumím. Možná céčko. A javu. No tak jo… zkusíme to v javě?

package fuck_sake
class Main
{
public static void main(string[] args)
{
String me=“";
scanner sc = new java.util.Scanner(System.in);
System.out.println(“Je to trochu lepší?“);
me = sc.nextLine();
}
}

Psát články v javě asi taky nebude čtenářsky a zároveň autorsky atraktivní. Počítadlo tu nemám a nikdy ho sem nedám. Vždycky jsem překvapen, co za člověka si něco odsud přečte a potom mi to někde nenápadně předhodí.

Jestli to čtete, poslal vám Kenneth úkol? Mně nic nedošlo a to jsem se díval i do spamu. Fuck sake.

Všude kolem je tma.
Jen nepřirozené bělavé světlo displaye ozařuje malou část pokoje. Stěnu. Dveře. Postel. A tu nejmenší část pokoje – mě. Někdy mám pocit, že mezi mnou a okolím existuje průhledná bariéra, přese kterou se na mě lidé dívají, ale nikdy skrz ni neprojdou. Ani se jí nedotknou, prostě cítí, že tam je. Někdy se neudržím a člověka před ní stojícího vtáhnu dovnitř, ale většinou ne, protože mám pocit, že ho tím obtěžuji.

Je chyba ve mně nebo v lidech?
Dobrou noc.